Bittová ladně dosahuje na hudební vrchol

Nová nahrávka nazvaná Elida vznikla tentokrát jako společný projekt Bittové s americkým souborem Bang On A Can All Stars, šestičlenným tělesem hrajícím progresívní komorní hudbu.

Tvůrčím hybatelem je tu však především Bittová, která přinesla do projektu svých devět skladeb a texty českých a slovenských autorů - Věry Chase, Vladimíra Václavka a Richarda Müllera. A podle kytaristy Bang On A Can Marka Stewarta také další inspiraci. "Pro nás je to, jako když jdeme znovu do školy," prohlásil o spolupráci Bang On A Can s Ivou Bittovou Stewart v pořadu České televize Notes. "Učíme se novým zvukům a novému způsobu vnímání."

Opulentní hostina

Iva Bittová je považována za hudební inovátorku, progresívní tvůrkyni dnes již světového jména, která se nespokojí jen s čistým tónem, ale využívá co nejširší zvukovou škálu, jakou jí nabízí hlas, nástroje, předměty (na CD Echoes třeba dětské hračky - "infantibus") či přírodní materiál (na albu Classic zazní hra na březový list). Posluchač, který dráhu Ivy Bittové sleduje dvě desítky let, však už školu, v níž nyní zasedli Bang On A Can, vychodil - zvukotvorbou ho Bittová na Elidě nepřekvapí.

Pokud Bittová v poslední době překvapila, pak naopak umírněním svého ducha experimentátorky, když na předešlé album doprovázena smyčcovým Škampovým kvartetem nazpívala Janáčkovu Moravskou lidovou poezii v písních, a přestože jinak, než je obvyklé, přece jen v natolik pokorné stylové jednotě a krásných, citově hluboce exponovaných tónech, že až berou dech.

I z tohoto pojetí je na Elidě kousek - v písni Bolíš mě, lásko na slova Richarda Müllera, kde se místy ozve ono uhrančivě krásné lyrické zpívání, i když z něho Bittová co chvíli odbíhá k pro ni typické exaltovanosti.

Elida je především opulentní hostina. Výrazových i zvukových proměn je tu mnoho, napětí mezi neklidem a souzněním je neustále přítomno, tak jak to na albech Ivy Bittové bývá obvyklé, a posun, který výsledku uděluje punc originálu, spočívá právě ve spolupráci zpěvačky s jinými hudebníky než na dřívějších nahrávkách.

Proto se lze na Elidě znovu těšit z písně Zapískej s textem Vladimíra Václavka, která už byla nahrána před čtyřmi lety na album tehdejší skupiny Ivy Bittové, Čikori. Zapískej je najednou "nová" skladba, neboť američtí Bang On A Can v ní objevují více rozvolněné krajiny než česko-moravští Čikori a rozehrávají kompozici do devíti a půl minuty, nejdéle ze všech na Elidě. Stopáž skladeb, které Iva Bittová nahrává na svá alba, se ostatně časem zvyšuje s tím, jak zvolna přestupují do kategorie, které se bůhvíproč říká vážná hudba, i když ta většinou nemá posluchače zatížit svou vahou, ale naopak povznést. To Iva Bittová zvládá bravurně například ve skladbě Ladná Čeladná, v části, kde smyčce znějí záměrně přerývaně, jako by si poprvé přehrávaly starou renesanční skladbu, ovšem s gustem a pronikavým pochopením.

Na kopci je veselo

Na své první desky nahrávala Bittová převážně kratší písničky, později však začala komponovat i rozsáhlejší celky, které jsou eklektické, propojují stylově rozmanitou hudbu, působí velmi precizně a nepostrádají silný odkaz k tradici. Na Elidě takový "ping-pong" mezi tradicí a progresivitou představuje devítiminutová skladba Hopáhop Tálitá. Je to zpočátku do kopce směřující hrbolatá cesta, po níž se kapela plouží přes výmoly, kořeny a kameny, takže místy modernisticky "škobrtá". Na bezpečném vrcholu s výhledem do krajiny se však rozezní skočné a radostné klarinetové sólo inspirované starou klasickou hudbou a klezmerskou muzikou. Kapela zde chvíli setrvá a užívá si společnou melodicky hutnou hru, aby pak zase odhrkotala zpátky dolů po nevyspravené cestě, a k úpatí skladby se doslova s žuchnutím bubnů skutálí.

Možná to ale není kopec, spíš kráter sopky a ústřední melodický motiv zní z vroucí zemské hlubiny, protože hudba Ivy Bittové stále zůstává žhavá jako láva. Nevychladla ani na Elidě.

Iva Bittová with Bang On A Can All Stars: Elida. Indies Records. 2005.