Daniela Pešková

jarvis_58c6b983498e5bf8292c5b05.jpeg

Daniela Pešková je jako její móda. Navenek působí tiše a pokorně, uvnitř číhá skrytá houževnatost a síla. Pravidelní návštěvníci přehlídek její jméno dobře znají − nejprve se objevovala ve studentských blocích, na minulém ročníku pak představila společnou kolekci s Filipem Jakabem, teď se na akci vrací sama za sebe.

"Stejně přirozeně, jako jsme se s Filipem dali dohromady, jsme se i rozešli," vysvětluje s lehkým úsměvem. Absolventka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně má za sebou i stáž u avantgardní nizozemské značky AF Vandevorst a je označována za jednu z největších nadějí nastupující generace českých designérů.

Upozornila na sebe již svými konceptuálními studentskými kolekcemi. Jednou se inspirovala dřevem, a tak na látku přenesla jeho strukturu. Pak jí učarovaly klasické babičkovské ušáky a modelky zabalila do oděvů vycházejících ze střihu jejich potahů.

"Ušáky jsou vlastně opačnou podobou oblečení − látka taky obaluje vaše tělo. Střih tak byl vlastně podobný a na těle dobře fungoval," popisuje. Teď si je však dobře vědoma toho, že studentským experimentům je konec a je třeba myslet i na to, aby kolekce vypadala dobře nejen na mole, ale i v očích potenciálních zákaznic.

Podobně jako její oblíbená návrhářka Rei Kawakubová, zakladatelka značky Comme des Garçons, si i Daniela musí najít cestu mezi experimentem a nositelností. Její nejnovější kolekce pro příští podzim je tak podle jejích slov velmi ženská. O nějakých načančaných krinolínkách ovšem nemůže být řeč. Ženskost v jejím případě vychází z rafinované jednoduchosti. Nikoliv z toho, co se odhaluje, ale co zůstává skryto.

"Celou mojí tvorbou se prolíná hledání síly a práce s vrstvami. Stejně jako to dřevo je i lidská osobnost složená z mnoha rovin. Když někoho vidíte poprvé, musíte postupně odhalit všechny vrstvy jeho osobnosti, abyste dotyčného opravdu poznali."

Jan Černý

jarvis_58c6b983498e5bf8292c5b09.jpeg

První otázka, která vás při sledování kolekcí Jana Černého napadne, je, jestli náhodou neutrpěl nějaké trauma. Mezi jeho inspirační zdroje patří pouliční prostituti a zaplivané předměstí Londýna. Se smíchem nás ujišťuje, že jeho dětství bylo více než harmonické.

"Londýn a jeho rozmanitost mě fascinuje od té doby, co jsme tam zamířili se školou během pánského týdne módy. Pro mě jako pro kluka z jižní Moravy to bylo úplné zjevení. A o životě pražských prostitutů v 90. letech jsem se pak víc dozvěděl na přednášce Karla Lampy, který se na ulici živil," vysvětluje. "Já už ty devadesátky zpracovávám v podstatě jako historické téma," dodává vzápětí, což se uším narozeným před rokem '90 špatně poslouchá.

Černý je zástupcem aktuální módní vlny, jež čerpá z pokřivené estetiky období po pádu železné opony. Fascinace módou, na niž starší ročníky hledí s nepochopením, zrodila celosvětové fenomény, jako jsou Vetements nebo Gosha Rubchinskiy. Východ se svými tepláky, vytahanými mikinami a bílými ponožkami se stal novou Mekkou stylu. Že je Černý na správné cestě, dokazuje i to, že si ho jako svého "černého koně" vybral internetový obchod Not Just A Label a jeho přehlídku podporuje magazín Blue Paper.

Limitované minikolekce pánských bund si našly své zákazníky i v pražském concept storu The Room by Basmatee. Černého oblečení je syrové jako samo prostředí, kterým se inspiruje. Oversize kabáty se courají po zemi, džínové bundy jsou roztřepené a rozervané na kusy, kapsy se objevují tam, kde nemají být, a části oděvu chybí tam, kde by naopak být měly. Trochu uniforma, trochu montérky, trochu party.

"Moje nová kolekce vychází z toho, že teď máme všichni pocit strachu a nevíme, co bude. Tak jsem sáhl po maskáčích a funkčním oděvu. Ale pojďme si ten konec světa taky užít, takže jako kontrast se v ní objeví flitry a kožichy," popisuje svůj poslední nápad.

Blažek

jarvis_58c6b983498e5bf8292c5b0d.jpeg

Oděvní značka Blažek patří k české módní scéně již pětadvacet let, ale svou premiéru na MBPFW si odbude teprve za pár dní. Jako by tím definitivně vystoupila ze stínu obchodních center a nastavila svou tvář záři reflektorů. Premiéra to bude i pro Janu Kuťkovou, pro niž je kolekce na příští podzim první samostatnou kolekcí v roli šéfdesignérky.

"Nenavrhujeme jen obleky. Jsme odvážnější, trendovější," říká. Blažkův zákazník podle ní mládne duchem, zájem o pánskou módu roste a s ním i chuť riskovat. Stále však v "mezích zákona". "Nemůžeme si dovolit extravagantní solitérní kusy, takže naše síla je v poskládaných kompletních outfitech, kdy na sebe jednotlivé kusy navazují a dají se kombinovat."

Obleky s neformální, rozvolněnou siluetou tak doplňují vesty, bundy, kabáty či pleteniny, jejichž podoba se rodí v ateliérech v Brně. S chirurgickou přesností se tu dělají drobné změny, jež mají praktické české muže přiblížit elegánům z Paříže či Milána. "V pánské formální módě se nedá mluvit o žádných velkých změnách a proměnlivých trendech. Vyvíjí se postupně, pro mě je to vlastně taková ,slow fashion'," přirovnává Blažkovy kolekce termínem běžně používaným pro ohleduplně vyráběnou módu, která vydrží v šatnících roky.

Kuťková na rozdíl od většiny svých spolužáků z UMPRUM nikdy netoužila po sólo kariéře a vlastní značce. Jejím snem bylo vídat své návrhy na ulici. Ne na modelkách, ale na skutečných lidech. "Během studijní stáže v Miláně jsem poprvé zažila, že móda se dá dělat i jinak − v týmu. Každý tak má šanci soustředit se na to, co mu jde nejlépe. Pokud bych měla vlastní značku, musela bych se věnovat nejen navrhování, ale i marketingu, obchodu, zaměstnancům," vyjmenovává výhody, které podle ní plynou ze zázemí velké značky a jež sólovým designérům většinou chybí.

Zdeňka Imreczeová

jarvis_58c6b983498e5bf8292c5b11.jpeg

Na české módní scéně se pohybuje již deset let, ale na pražském týdnu módy ji uvidíme poprvé. "Počkali jsme si na to, až budeme skutečně připravení," vysvětluje Zdeňka Imreczeová, proč si dala na čas. Za uplynulou dekádu se dokázala připravit důkladně − stihla si vybudovat pevnou zákaznickou základnu, otevřít stálý showroom na Letné, se svým partnerem založit druhou značku určenou pro pány a přivést na svět dvě děti.

"Dlouho jsme se soustředili spíše na přístupnější modely pro naše zákaznice a teď jsme si znovu chtěli vyzkoušet kolekci na molo. Rukopis je stejný, ale modely jsou velkorysejší a rozmanitější," popisuje svou nejnovější kolekci, která nositelky přenese do světa samurajů. Typický oděv japonských bojovníků evokují nejen propracované prošívané detaily a jednoduchý střih, ale i motiv chryzantémy, jež je jedním z tradičních japonských symbolů věčnosti.

Její móda oslovuje všechny ženy, které chtějí nejen vypadat dobře, ale zároveň v oblečení prožít bez problémů celý den. Nikde nic nepřekáží, nesvírá. Typickým prvkem pro ni je košile, která se pod jejíma rukama mění v elegantní topy či šaty.

"Já vnímám své oblečení téměř jako pánské kusy předělané do dámské podoby. I technologicky postupuji, jako bych šila pánskou věc. Jen výsledné zpracování je měkčí a křehčí," dodává. Na to, že je potřeba módní kolekce tvořit s předstihem, si se svým týmem přišla postupně sama − okolí ji k tomu donutilo.

"Na začátku jsme často byli v situaci, kdy bychom měli prodávat, ale teprve jsme vyráběli. Klientky tak musely čekat, magazíny neměly co tisknout, na prodej zbývalo hrozně málo času. Najet na ten správný režim nám trvalo celé tři sezony," vzpomíná. Teď chce svou značku posunout opět o kousek dál. Pracuje na vlastním e-shopu a jejím snem je najít vhodný prostor pro otevření malého obchodu v centru Prahy.

Michael Kováčik

jarvis_58c6b983498e5bf8292c5b15.jpeg

Oblečení od Michaela Kováčika se nejlépe kombinuje se zářivým odstínem červeného koberce. Jeho modely se objevují na dokonalých tělech českých hvězd v čele s misskou Anetou Vignerovou, zpěvačkou Darou Rolins nebo profesionální celebritou Andreou Verešovou. Přestože módní tvorbu nikdy nestudoval, nechybí mu cit pro to, v čem se jeho klientky cítí sexy. Výstřihy jsou vždycky o něco hlubší, rozparky o něco odvážnější, ramena odhalenější. Přesto to dohromady nepůsobí vulgárně.

"Mám rád minimalismus, který zdůrazňuje ženskost. Někdy jsem extravagantní, ale vždy musí výsledek vypadat dobře. Svým způsobem jsem komerční návrhář," říká o sobě. "To, že jsem módu nestudoval, řada lidí vnímá jako můj handicap. Já si to ale nemyslím. Dává mi to hodně svobody, protože mi nikdo nevštěpoval postupy, jak se co má dělat," myslí si.

Pětadvacetiletý návrhář si musel svůj úspěch těžce odpracovat − rodné městečko na středním Slovensku mu bylo malé, přesunul se do Prahy, kde začínal jako stylista, trpělivě krmil Instagram, poslouchal, co jeho klientky chtějí a s přirozeností sobě vlastní k sobě postupně přilákal české i slovenské "vipky".

"Jen málokdy jsem někoho sám oslovil s nabídkou spolupráce. Ve většině případů za mnou lidé přišli sami," dodává. Modely se mu rodí v hlavě, když každý týden pendluje mezi Prahou, Brnem a Bratislavou. "Občas se cítím jako kamioňák, poslouchám hudbu a hlava mi šrotuje."

Jeho nejnovější kolekce si tentokrát hraje s odkazy na 80. léta. "Vycházel jsem z kolekce fotografií Patricka Demarcheliera z 80. a 90. let," prozrazuje. Nechybí tak zvýrazněná ramena a pas, ale výsledek opět zůstává maximálně čistý a jednoduchý. Po dvou vynechaných sezonách se tak vrací na MBPFW a vedle dámských modelů na své přehlídce představí i několik pánských, které po něm jeho příznivci již dlouho poptávali.

Vizážistka: Eliška Matějková; vlasy: Markéta Čistá @ Red Salon / Redken; modelka a model: Šárka Samcová, Michal Štěpánek / Czechoslovak Models