Se svými saúdskoarabskými kolegy a přáteli vyráželi občas o víkendech na výlety do pouště. Saúdští Arabové jsou původně kočovný národ. Kultura beduínů, které Ondřej Chudý ve vyprahlé krajině míjel, je jim blízká. "Snad každý má mezi kočovníky nějakého příbuzného. Spíš než jako výlet to vypadalo, že se někam stěhujeme. Jeli jsme pět šest hodin ve třech vrchovatě naložených velkých toyotách," vypráví 29letý architekt zážitky staré asi dva roky.

Když se ostatní modlili venku na koberečcích k Alláhovi, zůstával tehdy čerstvý absolvent pražského ČVUT v klimatizovaném autě. To se vzhledem k frekvenci modliteb dělo několikrát denně. Jinak se účastnil s ostatními všech radovánek, které spočívaly především v konzumaci jehněčího a dlouhých hovorech pod noční hvězdnou oblohou.

Kamarádka studující arabistiku Ondřeje Chudého před odjezdem do druhé největší arabské země světa varovala, že se s místními nemá pouštět do náboženských či politických diskusí. Snažil se to dodržet. Jednou ale právě na cestě pouští přišla řeč na druhou světovou válku a holokaust. "Začal jsem mluvit o tom, že u nás je to stále živé téma, a pak mi vyrazilo dech, když jeden ze spolucestujících začal vyzdvihovat Adolfa Hitlera. Prý ho neobdival za to, kolik nechal zabít lidí, ale že měl podle něj odvážné vize a cíle," vzpomíná Chudý, jenž prý poté diskusi ukončil, protože "to nemělo cenu". Specifikovat ony vize raději nechtěl.

"Byl jsem v šoku, že lidé, kteří se ke mně chovají mnohdy lépe než mí známí v Česku, mají na některé věci zcela opačné názory. Uvědomil jsem si, že se nacházím ve světě, který je úplně odříznutý od reality, jak ji vnímáme my."

S potomky panovníka

Saúdská Arábie není jiná jen v pohledu mnohých jejích obyvatel na klíčové události moderní historie. Je to země s krutými totalitními praktikami, kde ženy a vyznavači jiných náboženství nemají základní práva a za u nás běžné svobodné chování jim hrozí trest smrti. Jde o stát, který po celém světě sponzoruje wahhábismus, velmi radikální pojetí islámu, jež se stalo podhoubím ideologie teroristů. Mezi 19 zločinci, kteří 11. září 2001 naplánovali útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, bylo 15 saúdskoarabských občanů. Západ a především Spojené státy nad tím vším ale zavírají oči, protože saúdské království je dodavatelem ropy, zákazníkem západních zbrojovek a protivníkem Íránu považovaného za hlavního nepřítele.

I ve čtvrti expatů je problém na ulici oslovit ženu. Raději jsem žádnou nezdravil. Američana, jenž se o to pokoušel, řešila náboženská policie.

"Ano, vím, o čem mluvíte, ale když jsem do Saúdské Arábie odjížděl, tahle témata mě zajímala asi nejméně," přiznává Chudý. "Byl jsem natěšený na to, že budu v blízkosti výjimečných staveb, které tam vznikají, a že se na nich budu dokonce podílet."

Ondřej Chudý, syn manažera uhelné elektrárny, chtěl být jako kluk cestovatelem z povolání. Z domovských Opatovic nad Labem nakonec odešel na studia architektury do Prahy. Během nich založil v roce 2012 facebookovou stránku Trust Me I'm a Designer, ta posléze získala milion fanoušků po celém světě a vyvinul se z ní internetový obchod s designovým zbožím Designeros. com. "Táhli jsme to s dvojicí přátel dva roky, s přispěním jednoho investora. Obchodně se nám moc nedařilo, ale měli jsme možnost pobývat v Singapuru nebo San Francisku a učit se globální byznys," vypráví Ondřej Chudý v klubu pražské Akademie výtvarných umění, kde jsme si smluvili schůzku.

Během pobytu v Los Angeles, kde se snažil zdokonalit svou angličtinu, potkal vrstevníka ze Saúdské Arábie, tehdy rovněž dokončujícího studia architektury. "Saleh je členem královské rodiny a vyprávěl mi o grandiózním projektu výstavby metra v jejich hlavním městě Rijádu. Dostat se k tomu mě strašně lákalo. Na doporučení Saleha, jenž později pracoval v úseku plánování stavby rijádského metra, jsem tam pak získal místo konzultanta pro jednání se zahraničními architektonickými firmami." Ondřej Chudý, jenž do Česka přijel jen na pár dní z Londýna, kde nyní žije, při rozhovoru působí klidně a možná i díky ležérním šortkám až flegmaticky, ale tah na branku očividně má. Minimálně zastává heslo: Kdo nic nezkusí, nic nezkazí.

Příbuzný saúdskoarabského krále Salmána bin Abd al­-Azíze si jej podle jeho slov vzal "pod křídla". Byla to důležitá protekce, i když Chudého přítel je pouze jedním z 15 tisíc členů tamní velmi rozvětvené panovnické rodiny, kteří jsou potomky zakladatele prvního saúdského státu z 18. století Muhammada bin Saúda a jeho bratrů. Státní moc je dnes v rukou asi dvoutisícovky těchto vyvolených, kam ovšem Salehova rodina, i když je součástí nejvyšší elity, nepatří.

Oslnění pompou

Pouštní město Rijád mělo před 100 lety pouhých 18 tisíc obyvatel, dnes má 360krát víc: šest a půl milionu. Před čtyřmi roky začala stavba tamní první podzemní dráhy s více než stovkou stanic a rozpočtem v přepočtu přes 500 miliard korun. Podle BBC jde o současnou nejnákladnější dopravní stavbu světa. Vlaky v něm mají jezdit na šesti trasách a 180 kilometrech od roku 2019.

Stanice metra se budují v pompézním stylu a připomínají spíše interié­ry a exteriéry nejluxusnějších hotelů. Zřejmě nejúchvatnější zastávkou bude ta pojmenovaná po bývalém králi Abdalláhovi, který zemřel před dvěma lety. Staví se k ní obří několikapatrové obchodní centrum, velkolepé mosty a rozlehlá parkoviště. Autorkou návrhu je nedávno rovněž zesnulá hvězda architektury, Britka iráckého původu Zaha Hadid. I na dalších stanicích budou použity statisíce tun mramoru, pozlacené povrchy, fasády získají tvar písečných dun či futuristických lodí. Svými projekty přispěli další světoví architekti.

"Byli jsme se podívat na metro v Dubaji. První, co tam Saúdští Arabové řekli, bylo, že to jejich bude mnohem lepší. Oni peníze ani objemy neřeší. Dokážou přizvat největší jména a dělat světovou architekturu. Mnohdy se vymyká účelu, ale okázalého stylu se Arabové nedokážou zříct," líčí Ondřej Chudý, který se účastnil jednání se zástupci nejrenomovanějších zahraničních firem.

Díky svým novým přátelům a spolupracovníkům měl možnost navštívit luxusní příbytky jejich rodin a kromě zjevné honosnosti ho zaujalo jejich striktní rozdělení na oslňující reprezentativní část, kde jsou přijímány návštěvy, a trochu jiným způsobem luxusní soukromou sekci, kde místní občas provádějí to, co si nemohou dovolit na veřejnosti − včetně třeba divokých večírků. I tam to ale mnozí nedokážou rozjet na 100 procent, a když se chtějí bavit beze stresu, cestují prý raději do liberálnější Dubaje. Mladé muže pak vysílají jejich rodiny "vybouřit se" na Západ, velmi často například na studia do USA, s nimiž má Saúdská Arábie uzavřenou vzdělávací dohodu − školné ale platí arabský stát, který na to má bohaté fondy. "Často si bakalářské studium odbudou doma a na magisterské jedou do Ameriky," vysvětluje Chudý.

Zkušenost života "na jiné planetě" byla k nezaplacení, ale Ondřej Chudý si prý po čase uvědomil, že by tam dlouho žít nedokázal. "Bydlel jsem sice v oblasti pro expaty, ale i tam jste velmi omezen v tom, co můžete dělat. Člověk nemůže jen tak jít do hospody, není tam zábava, na kterou jsme v Evropě zvyklí. I v ,západní' čtvrti je problém na ulici oslovit ženu. Za celou dobu jsem raději nepozdravil jedinou. Američana, který se o to pokoušel, řešila místní náboženská policie a pak už jsem ho tam nikdy neviděl," tvrdí Chudý. Životní styl Arabů, sestávající z častého modlení, siest a mnohachodových večeří, mu nevyhovoval.

Problémem bylo i místní vražedné klima. "Měl byste se pohybovat alespoň ve smart casual, což je v tom počasí docela záhul. Jsou místa, jako mnohé místní restaurace, kde je nutné si vzít jejich tradiční hábit, a v něm jsem se necítil úplně pohodlně." Matoucí pro rodáka z Polabí bylo také to, že lidi ve stejném oblečení nepoznával. "Mám docela dobrou fotografickou paměť, v Praze poznám cizího člověka, kterého jsem si povšiml před dvěma dny v metru, ale v Saúdské Arábii jste na ulici ztracen, tam jsem měl potíže poznat i Saleha."

Vztahy s místními měly srdečnou podobu, ale stejně narážely na jisté limity. "Udělal jsem velkou chybu, když jsem Arabům uvěřil, že se mnou chtějí dělat byznys," usmívá se architekt. "Jenže se ukázalo, že to nefunguje, alespoň podle představ, které máme my. Oni mají na vše dost času, nepotřebují se dohodnout do týdne, na mail vám neodpovědí do druhého dne, ale s klidem tak do měsíce."

Jsem maximalista

Ondřej Chudý se později přestěhoval do Londýna, kde nejdřív působil v architektonické firmě BradyWilliams a v roce 2016 s českým kolegou architektem Janem Gašpárkem založili vlastní TMD Studio, jenž je nyní živí. Jeho název navazuje na titul zmíněné úspěšné facebookové stránky Trust Me I'm a Designer.

V konkurenci více než 1200 architektonických firem v britské metropoli není vůbec jednoduché se prosadit, být v oboru v Londýně cizincem ale podle Chudého není handicap. "Myslím, že tak 60 procent architektů tam pochází ze zahraničí. Mně ještě nikdo nedal najevo, že bych byl míň než architekt narozený v Británii, protože jsem Čech. První měsíce po referendu o brexitu tu vládla nejistota, co s námi bude, ale teď je to zase optimističtější."

S kolegou většinou pracují na zakázkách větších firem, když ty je nestíhají zajistit celé, nebo doplňují jejich týmy. Jedny z nejzajímavějších úkolů, na nichž se podílel, byly rezidenční projekty v lukrativní části Londýna Mayfair, většinou šlo o rekonstrukce historických budov.

Ondřej Chudý si podle svých slov uvědomuje, že v domácím prostředí by bylo nejspíš mnohem snazší v jeho branži uspět. "Asi jsem ale maximalista. V Česku mám pocit, že 80 procent lidí, kteří něco staví, architekta ani nechtějí, estetická stránka je nezajímá. V Londýně zažívám jiný přístup."

S Arabským poloostrovem ale kontakty nepřerušil. "Zrovna teď jednáme s investory ze Saúdské Arábie o jedné zakázce. Samozřejmě mají své estetické představy, které narážejí na ty naše, ale snažím se co nejvíc vcítit do jejich kultury tak, jak jsem ji měl možnost poznat."