Terasa či pergola nemusí být "jen" místem pro přípravu jídla. Pokud ji správně vybavíme, můžeme v zahradě trávit víc času. O tom, jak velkou pergolu zvolit a jaké vybavení do ní umístit, jsme si povídali s Ferdinandem Lefflerem. "Rád dostávám lidi do zahrad," říká architekt.

Existuje nějaké ideální místo pro pergolu?

Ideální je, když o ní uvažujete už při projektování domu. Víte, kde bude hlavní obytná terasa, jaká bude návaznost na kuchyň… Tehdy začíná i diskuse, zda terasu či pergolu lepit na dům, nebo je-li zahrada dost velká na to, aby v ní mohla vzniknout samostatná venkovní kuchyně.

Co by mělo rozhodnout?

Důležitý je dobrý přístup z domu, ale také bychom si měli odpovědět na pár otázek: Máme raději západní, nebo jižní slunce? Dřevo, nebo kámen? Odpovědi máme v sobě, jen jsme si tyto otázky zapomněli pokládat.

Jakou zvolit velikost venkovního sezení?

Máme-li malou zahradu, zhruba do 600 m2, navrhuji vybudovat tento prostor co největší. V malé zahradě už pak není místo na další kout. A velká terasa umožní vymezit jak čistě odpočinkovou zónu s lehátky, tak i místo pro grilování.

Gril na plyn, nebo na uhlí?

Vlastně je to jedno, ve finále je kolem něj vždy nějaký nepořádek. I s tím je při projektování terasy třeba počítat. Přimlouvám se však za pohyblivý gril − postáváme kolem něj, přesuneme ho na trávník, natočíme ke společnosti. Češi z nějakého důvodu, což jsem nikde ve světě neviděl, si dávají grily do strany a pak jsou ke společnosti otočeni zády. Naopak ve Francii nebo v Itálii se kolem grilu, nasměrovaného k lidem, vše točí. Oheň a vaření by měly být středobodem. Připravujete jídlo společně a to by mělo přinášet radost. My s uměleckými kováři vyvíjíme přenosná ohniště − uděláte oheň, rozhrnete žhavé uhlíky, nad ně nasadíte rošt a grilujete. Pak to sundáte a pokračujete v sezení u ohně. To je famózní.

Další otázkou je střecha nad pergolou.

Pokud je sezení uvnitř zahrady, měli bychom být v kontaktu s nebem. Dnes už mají domy krásná francouzská okna, takže nechybí kontakt se zahradou. Stačí jen odsunout skleněnou stěnu. Lidem proto říkám: dejte si do zahrady něco, co doma mít nemůžete.

Co doporučujete?

I zde platí, že méně je více. Největší kouzlo je sednout si pod širé nebe, mít díru v zemi, v ní oheň a na klacku si opéct buřt. To je víc než všechny altány světa.

Takže střecha ne?

Ale ano, ale doporučuji si rozmyslet, zda ji opravdu potřebuji. Skvělé řešení je altánek bez střechy: sedíme v objektu, nad kterým je pnoucí zeleň, takže jsem v kontaktu s ní i s nebem.

A chtějí-li být lidé pod střechou, pak zahradám opravdu nejvíce sluší některý typ přírodního plechu, nejlépe měď, která krásně stárne. Skvělá varianta je také zelená střecha, která splyne se zahradou.

A mobilní zastřešení?

Dnes už se vyrábějí i mechanické pergoly se zavíracími lamelami, s osvětlením, vyhříváním, ale do zahrad je to hodně technicistní. Sluší to spíš restauracím. Existují hezké markýzy − jen žádné zmrzlinářské proužky, které se vysunou až do čtyř metrů. Máme-li jen terásku, nebál bych se ani pěkného slunečníku. Nedramatizoval bych to žádnými zbytečnými konstrukcemi, které někdy dokážou dům zhyzdit.

Jaké světlo sluší zahradě?

Zase by bylo dobré, kdyby si lidé nejprve uvědomili, jaký typ světla mají rádi, a s těmito obytnými místnůstkami v zahradě pracovali stejně, jako kdyby si vybavovali interiéry. Jsou už krásné zahradní závěsné i stojací lampy, kterými si venku posvítíte i na knížku. Fenomén zapuštěných světýlek v terasách je bohužel omyl − oslňují. Určitě bych nedoporučil ani solární lampy − mají studené světlo a zahradám nesluší. Velmi špatně působí i jejich kombinace s elektrickým světlem, jejich barevné spektrum je úplně jiné. Světlo může mít i estetickou funkci: příjemně působí, když se nasvítí vodní plocha, strom, umělecký kousek.

Nábytek je také velká otázka.

V křesle se sice musí dobře sedět, ale je potřeba přemýšlet i tom, jak vypadá. Chorobou českých zahrad je, když mají pohled z domu do zahrady zacpaný totálně netransparentním nebo masivním nábytkem. Oblíbený umělohmotný ratan je sice praktický, ale pořád je to umělá hmota, je to fake. Mám rád, když si materiál na nic nehraje. Dřevěná podlaha dobře vynikne pod lehčím, subtilnějším nábytkem.

Máte nějaký tip?

Dnes jsou oblíbené day beds, denní postele, ženy na mateřských je zbožňují − v rámci terasy mají regulérní postel, třeba dva na dva metry, kde si pohoví i s dítětem, to je skvělé.