Když usedá na pohovku a v šatech olivové barvy pózuje kolegyni na památeční fotku, je zřejmé, že její půvab je stejně osobitý jako charisma přítomných Italů. Ti se na veletrh látek Milano Unica vypravili v oblecích, jaké nebývají k vidění ani v centru města: tuhle se prochází extravagantní kostka, údajně dost svojská i na místní poměry, jinde hrají odstíny velbloudí srsti se světle modrou a vínovým akcentem. Okolí milánského dómu je přitom proslulé výskytem mimořádných elegánů; stačilo by je sundávat z kol a posílat na molo. Na výstavišti jsou však ještě o metu dál a hlavní návrhářka módního domu Blažek je, zdá se, esteticky na svém.

Jana Kuťková, talentovaná mladá žena, která u zavedeného výrobce pánských obleků vede tým designérů právě jeden rok a měsíc, se v mezinárodním prostředí pohybuje přirozeně. Na jednáních se zástupci firem, z nichž některé mají kořeny v 17. století, bedlivě poslouchá, převrací v prstech vzorky tkanin a v její tváři není příliš poznat, jestli ji něco zaujalo či ohromilo. Svou image si hlídá i během rozhovoru: mnoho osobních věcí neprobereme, a pokud přece nějaké, s jejich zveřejněním nakonec nesouhlasí.

Zatímco módní svět se často prezentuje jako smršť idejí, osobností a trendů, jejichž logika se zákazníkům může zdát poněkud zastřená, z vyprávění Jany Kuťkové je cítit především zápal pro řemeslo a radost z toho, jaká role jí připadla. Když mi vysvětluje, podle jakých kritérií vybírá látku na oblek, aby ho dokázala zkombinovat s několika košilemi a kravatami, vracím se v duchu k permutacím na hodinách matematiky, načež se má představivost odpojí. Když se však na molu objeví stříbrovlasí modelové v jejích kreacích, pocit námahy zmizí. Zbude esprit, elegance a radost.

Když jsme spolu mluvily naposledy, byla půlka července a vy jste v Miláně vybírala materiály pro sezonu podzim/zima 2018. Teď už nejspíš tušíte, co si budou pánové oblékat koncem roku, který ještě nezačal. Co všechno se mezitím stalo?

Týden po akci jsem si vzala dovolenou. Než se vybrané vzorky sejdou, chvíli to trvá, a tak jsem jela načerpat síly a nadhled. Věděla jsem, jaká práce mě čeká, až se vrátím, a tak byla týdenní pauza potřeba.

Pracovní rok máte kvůli tvorbě kolekcí víceméně daný. Kdybyste si dovolenou nevzala teď, možná by neproběhla vůbec, viďte?

Je to tak. Stejně jsem ji letos absolvovala v nezvyklém režimu, protože veletrh, jímž pro mě začala práce na nové kolekci, se posunul ze září na červenec, a tak byl průběh letošního léta jiný po osobní i pracovní stránce.

Jana Kuťková (31)

◼ Narodila se v Lednici, v 15 letech odešla za vzděláním do Brna, kde absolvovala střední průmyslovou školu textilní, obor módní návrhářství.
◼ V roce 2004 se přestěhovala do Prahy a začala se věnovat módní tvorbě na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Josefa Ťapťucha, akademického malíře a pedagoga pařížské školy L'École Supérieure des Arts Décoratifs.
◼ V roce 2008 se vydala na stáž do Milána – studovala na škole Politecnico di Milano. O tři roky později se stala designérkou pletenin v módním domě Blažek, v srpnu roku 2016 zde postoupila na pozici šéfdesignérky kolekcí pánské módy.

Laik mívá dojem, že návrhář je nejvyšší autoritou, která si podle momentální inspirace vybírá, co a z čeho bude šít. Pak se setká s kolekcemi výrobců látek, z nichž někteří je představují s překrásnými výtvarnými koncepty. Znamená to, že od nich máte práci trochu nalinkovanou?

Ne tak docela. Jejich kolekce jsou široké a my je nikdy neuplatníme celé. Rozhodujeme se podle toho, jakou identitu má naše značka, kam směřuje, co se hodí pro náš trh… Mám v hlavě databázi materiálů, z nichž jsme šili v minulosti, abychom se neopakovali. Kritérií výběru je spousta, v oboru se navíc neustále inovuje. Zdaleka nejsložitější výběr se týká obleků. Musím postupovat analyticky a přesně vědět, co s čím budu kombinovat, ale někdy se také nechat přesvědčit emocemi, aby se do kolekce dostalo něco ojedinělého.

Říkáte si předem, pro co si rámcově jedete?

Předtím než odjedu, si vytvořím myšlenkovou mapu. Je to soubor osobních zkušeností, znalostí našeho portfolia, dění na světovém trhu, vnitřního pnutí. Začínám rešeršemi. Vyjde z nich koláž zdánlivě nesouvisejících podnětů z oblasti umění, přírody, historie… Inspiraci nacházím i v citátech, se kterými se ztotožňuji − třeba letos je od italského malíře Caravaggia −, které vystihují stav mé mysli. Jde o první impulzy, k nimž přidávají nápady i mí kolegové. K tomu, aby se z rozostřené vize stal finální tvar, musíte být sdílná.

Naposledy jste si posteskla, že jste doufala, že se v příští kolekci zbavíte květinových motivů. Některé vlivy od výrobců přece jen přejímáte takové, jaké jsou, nebo ne?

Dodavatelé, s nimiž spolupracujeme, jsou pro nás natolik silní, že nerespektovat jejich nápady není možné, ale ani moc chytré. Značka Albini, kterou máte nejspíš na mysli, patří mezi špičkové světové výrobce košilovin. Zatímco vloni jsme květinové motivy z jejich nabídky spíš vyzobávali, letos s nimi Albini velmi pracuje.

Kolik hodin práce je za sedmi úhlednými listy s ústřižky látek, které máte před sebou?

Dobrala jsem se k nim po týdnu intenzivní práce.

Představa, že bych si teď šla vybírat kabát, je sice bláznivá, ale v hlavě už mi to z léta na zimu přecvakává docela svižně.

Svou tvůrčí svobodu, kreativitu musíte asi neustále "kontrolovat" vysokou organizovaností.

Musím taková být. Kdybych si to neuspořádala, možná bych podlehla panice. Navíc nejde jen o organizaci vlastní práce: mám na starosti i malý tým designérů, který musím vést tak, aby na sebe práce na kolekcích plynule navazovaly a výsledek byl v požadované kvalitě i termínu.

Jak v hlavě přepínáte z léta na to, co bude nejlepší nosit v zimě, a obráceně?

V zimě je to trochu snazší, protože na léto se člověk těší. Obtížnější je se naladit do zimní atmosféry, když teploměr ukazuje 35 stupňů. Ale jeden z posledních srpnových dnů už byl po ránu trochu sychravý, tak mám lehce podzimní feeling, což se hodí. Představa, že bych si teď šla vybírat kabát, je sice bláznivá, ale v hlavě už mi to přecvakává docela svižně.

Na jednom z vašich jednání s výrobci došlo k milé slovní výměně. Zakladatel firmy Ladislav Blažek někomu něco vysvětloval, vy jste se na něj pak otočila a řekla: "Když jste se nedíval, vzala jsem nám něco s kašmírem." Jak vám to spolu funguje?

Vzít si závěsku, tedy vzorek látky, nás nic nestojí. Bereme si něco "na pomazlení", ale pak musíme realisticky posoudit, jestli je to prodejné. Nejde třeba jen o cenu, ale také o to, jestli se náš zákazník bude umět o materiál postarat. Myslím, že pan Blažek mi důvěřuje.

jarvis_599d9041498e27acfc25b4e5.jpeg
Šéfdesignérka módního domu Blažek Jana Kuťková
Foto: Lukáš Němeček

Přemýšlíte někdy o tom, co byste ráda klien­tům nabízela, ale oni na to třeba nejsou připravení?

Na některé věci nejsem připravená ani já, takže je to v pořádku. Pro mě je nejhorší, když zjistím, že jsem moc napřed. Třeba teď pomalu doprodáváme kolekci jaro/léto 2018. Pardon, 2017. Vidíte, strašně v tom lítám. Zároveň myslím na podzim a zimu let 2017 a 2018. Při silvestrovských oslavách budou všichni juchat: "Jé, máme rok 2018!" A já budu mít pocit, že už jsme ho prožili…

Uměla byste zobecnit, jak se obléká český muž roku 2017? V čem se v módě posunul?

Během sedmi let, co tu pracuji, jsem se naučila odfiltrovat některé momenty, které mě dřív rozčilovaly: košile s krátkým rukávem do obleku, pistáciové a lososové barvy, tříčtvrteční kalhoty… Když vidím někoho v softshellové bundě ve městě, dokážu se nad to povznést. Pardon, na co jste se ptala?

Klidně pokračujte, drobnosti, kvůli nimž trpí estét profesionál, bývají roztomilé.

Dobře. Tak třeba na pražském letišti jsme měli při cestě na dovolenou velké zpoždění a měla jsem možnost pozorovat jiný typ cestujících, než jaké vídám při pracovních cestách. České dovolenkové outfity byly tak kreativní, že jsem si říkala, že to snad ani není možné. Zákazníci mají obrovský výběr napříč značkami i kolekcemi a zřejmě si s tím nevědí rady. Trochu tomu rozumím: když přijdu v Itálii do módního řetězce, který má tři patra nahoru i pod zem, je to vyčerpávající zážitek i pro mě. Jak se tam má laik orientovat? Když vidím, v čem lidé chodí, zdá se mi, že způsob, jakým tyhle značky představují svá módní doporučení, rozhodně není ideální.

A jak se pánové orientují v prodejnách Blažek?

Náš personál je proškolený, aby jim kdykoliv dokázal poradit. Zákazníkům nabízíme kompletní outfity, které jsme pro ně my designéři sestavili pro různé příležitosti. Potřeby klientů se ale vlivem celospolečenských změn také trochu proměnily. Proto jsme vedle formálních obleků přišli s nabídkou, které říkáme "informal". Jde o stylovou úpravu, která propojuje formální styl a volnočasovou módu. Předností téhle řady je větší variabilita − pánové mají volnost podobnou té, jaká panuje v dámské módě, ale výsledek není chaotický. Dámská móda dnes nabízí všechny siluety sukní a kalhot, které se stěží kombinují, aby byl výsledek vkusný. Jinak si u nás muži již zvykli na úpravu modelů nebo šití na míru.

Dámská móda je možná chaotická, ale nechtěla byste jednou oblékat i ženy?

Převést naši úroveň kvality do dámské verze je lákavá myšlenka. Těšilo by mě to nejenom jako tvůrkyni, ale také jako zákaznici. Ale nechci teď tříštit síly.

Na vysoké škole jste studovala pod vedením Josefa Ťapťucha, návrháře, který se prosadil u nás i v zahraničí. Výrazní pedagogové často mívají jedno hlavní poselství, které se snaží svým studentům předat. Jaké bylo jeho?

Byl výborným mentorem. V něčem byl dost podobný mé mamince, a tak jsem jeho metodu poznávala − málokdy totiž chválil, spíš nás motivoval kritikou. Byla jsem v ročníku, který byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jeho prvním. Vybral si nás tehdy pět, skupina byla co do věku a vyzrálosti docela nevyrovnaná. Patřila jsem k mladším studentům a vůči kolegům, kteří byli třeba o šest let starší, jsem byla poměrně nedospělá. Josef Ťapťuch s každým z nás pracoval individuálně, ale také zdůrazňoval, že v původním složení nemusíme školu dokončit. Driloval nás. Dnes jsem mu za to vděčná. Každopádně UMPRUM měla dost specifický režim.

Myslíte obecně vysokoškolský, nebo ještě nějaký jiný?

Měli jsme zajímavý denní režim. Nejdřív nás vedli k tomu, abychom ráno chodili do ateliéru na volnou tvorbu, odpoledne na přednášky a kolem páté šesté odcházeli domů. To jsme jakž takž respektovali v prváku. Pak jsme začátek dne odsunuli až na odpolední přednášky, ateliér jsme dělali v noci, na večeře jsme chodili domů ve dvě ráno. Byla to zajímavá životní etapa.

Když vidím, v čem lidé chodí, zdá se mi, že způsob, jakým značky v módních řetězcích se třemi patry nahoru i pod zem představují svá doporučení, rozhodně není ideální.

K čemu konkrétně vedl Josef Ťapťuch vás?

První dva roky jsem se hodně soustředila na kresbu. Učili jsme se rychlou módní skicu. Z textilní školy jsem byla zvyklá kreslit naturalisticky, například přidávat modelu vrásky, při kresbě portrétu naopak vynechávat řasy. Módní skica vyžadovala zjednodušení, lehkost, zkratkovitost vyjádření a tomu jsem se musela naučit. Nadto měl pan Ťapťuch výborný nadhled. Měl srovnání se studenty v Paříži a zkušenosti z praxe. Pracoval mimo jiné jako kreslíř v módním domě Pierra Cardina. Ukázal nám, že se dá pracovat i v týmu. Jenže působení designéra v Česku je jiné.

V čem se liší?

Josef Ťapťuch působil ve Francii v obrovské firmě, kde se pro každého tvůrce našlo relevantní uplatnění. Jenže takové módní domy u nás nejsou. To se mi propojilo až u firmy Blažek − nemusíte být dobrá ve všem, ale musíte najít svou silnou stránku.

Jaká je ta vaše?

Ve schopnosti propojit analytickou a tvůrčí stránku tvorby. Móda mi musí dávat smysl. Na škole jsem s tím hodně bojovala − jak budu extravagantní modely, které jsme vytvářeli, realizovat? Pro koho? Pak naštěstí přišel důležitý podnět a tím byla půlroční stáž v Miláně. Tamní škola byla jiná, studovalo na ní 40 tisíc studentů, inženýři, designéři z jiných oborů. Já se dostala do třídy, kde nás bylo 50, pracovali jsme v pětičlenných skupinách. Dostali jsme konkrétní zadání od značky, která vyrábí tašky. Jeden člověk v naší skupině byl šikovný na 3D programy, já v ní byla největší kreslířská hvězda. Pochopila jsem, jak vypadá práce týmu. Asi proto se u Blažka cítím tak dobře, do té doby jsem vnímala jen tvůrce individualisty.

jarvis_599d9042498e27acfc25b4ed.jpeg
Šéfdesignérka módního domu Blažek Jana Kuťková
Foto: Lukáš Němeček

Jak v Česku vypadá pracovní dráha takových solitérů? Některá jména obklopuje aura úspěchu už od studií, pak na chvíli zazáří a zase zmizí.

Sama o tom přemýšlím, určitě to nemají jednoduché. Pravidelně prezentovat individuální značku musí být pracovně i finančně velmi náročné, zvlášť když je na to člověk sám. Já mám obrovskou týmovou i finanční podporu. Nedivím se, že někdo z toho kolotoče vypadne.

Kolekce, kterou jste v březnu uvedla na klíčové české módní akci Mercedes-Benz Prague Fashion Week, měla obrovský úspěch. Podařilo se vám do té další prosadit něco, čím jste si udělala radost i vy sama?

První, březnová přehlídka byla překvapením pro zákazníky i odbornou veřejnost. Měli o naší značce jistou představu a my přišli s nečekaným stylingem. Byla to první prezentace celé mé kolekce, a tak je pochopitelné, že jsem se trochu obávala o výsledek. Na přehlídce, která proběhne v září, veřejnost čeká další překvapení. I když už to asi nebude takový šok, nastavili jsme vysokou laťku a krok zpátky neexistuje.