Robert Hájek byl před čtyřmi roky první, kdo na Moravě otevíral čistě pánské holičství, takzvaný barber shop. Nyní rodák z Uherského Hradiště začíná s výrobou tradiční sodové vody, kterou kdysi vyráběla obuvnická rodina Baťových. "Baťovka byla souhra náhod, která mohla vzniknout i díky mému holičství," usmívá se Robert Hájek. Svou sodovku pojmenoval na počest slavného podnikatele Jana Antonína Bati.

Milovník první republiky před 10 lety koupil dům v Uherském Hradišti. Teprve později se dozvěděl, že se tam narodil Jan Antonín Baťa, který po smrti svého nevlastního bratra Tomáše převzal obuvnické impérium. A stejně náhodou Hájek zjistil, že přístavek za jeho novým domem je bývalá sodovkárna, kde zakladatel obuvnické dynastie Antonín Baťa starší začal před 120 lety vyrábět sodovku.

Robert Hájek zatím vyrobil pár lahví perlivé, jemně perlivé a neperlivé vody. Velmi brzy však podnikání rozjede ve velkém. "Ptají se mě místní kavárníci nebo mi lidé volají a chtějí sodovku koupit," uvádí šestačtyřicetiletý holič, jenž se po čtyřicítce a letech strávených prací v obchodních odděleních firem vrátil k vyučenému řemeslu kadeřnictví a otevřel pánské holičství Robert's Barber Shop, do něhož mají ženy vstup zakázaný.

1897

V tomto roce dostal zakladatel obuvnické dynastie Antonín Baťa koncesi na výrobu sodové vody v Uherském Hradišti.

Robert Hájek oblékl novou Baťovku do retro etiket i lahví. Právě tento design ale výrobu zdržuje. "Cena lahví se pohybuje okolo 20 korun, to činí sodovku neprodejnou," vysvětluje důvody, proč momentálně hledá levnější variantu. "Jedna možnost je, že si lahve nechám vyrábět v Číně, nebo si udělám formu u sklárny," konstatuje a doplňuje, že radši by šel ryze českou cestou. I proto od října začne na crowdfundingovém portálu HitHit vybírat peníze na formu lahví. Potřebuje získat 270 tisíc korun. Prodej spustí u příležitosti březnového výročí 120 let od narození Jana Antonína Bati.

Kdyby před lety Robert Hájek nekoupil na první pohled hezký dům, na Baťovku by nikdy nepřišel. Cihlový domek ve čtvrti Rybárny, kde kdysi žili hlavně ševci a rybáři, ale místní příliš nelákal. Kdyby stál ve Zlíně, lehce by zapadl do baťovské architektury, charakterizované režným cihlovým zdivem. "Ale když je v Uherském Hradišti, tak si říkáte, proč ho někdo nenahodil omítkou," vypráví Hájek. Od místních se později dozvěděl, že dům může mít spojitost s J. A. Baťou.

"Všichni vždycky mluvili o Tomášovi, ale já jsem hledal něco o Antonínovi a na internetu toho tehdy bylo málo," vzpomíná Hájek, který se odkaz J. A. Bati snaží šířit dál − mimo jiné i tím, že založil nadaci J. A. Bati nebo na dům připevnil pamětní desku.

"Když na odhalení desky přišli pamětníci z Rybáren, tak říkali, že si pamatují, že sem jako děti chodili na sodovku," říká Hájek. Ve 30. letech už nestačila kapacita a Baťovi za domem dostavěli sodovkárnu. Její činnost skončila v 50. letech.

Robert Hájek se domluvil s potomky Baťových, že sodovkárnu vzkřísí. Jenomže rozjetí vlastní výroby by pro něj byla investice v řádech milionů korun. "V holičství jsem o nápadu řekl klientovi, který mi chtěl pomoct. Nabídl mi, že jestli chci, tak můžu začít vyrábět u něj," říká. Jeho Baťovky tak zatím vznikají v přibližně pět kilometrů vzdálené výrobně sektů a šumivých vín firmy Vinop.

Do pár měsíců plánuje Robert Hájek rozšířit nabídku i o ochucené sycené nápoje. Stejně jako je kdysi vyráběli Baťovi. Kolik toho někdejší sodovkárny vyrobily, se Hájkovi zjistit nepodařilo, on plánuje dva až tři tisíce lahví týdně. "Sodovky jsou pro mě zábava a sám jsem zvědavý, co se mi podaří, ale holičství, řemesla, bych se nevzdal," dodává Robert Hájek.