Vystudoval design hraček na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. K hračkám se ale oklikou vrátil, při jejich výrobě mladý designér zužitkoval odpad, který vzniká při výrobě českých vířivek.

Na úvod se zeptám: Co je pro vás vlastně design?

To je dobrá otázka. Přemýšlím, jestli jsem si na ni někdy zformuloval odpověď. Nabízí se ohraná definice o propojování estetiky a funkčnosti, ale myslím, že moje měřítko designu je trochu jiné. Užité umění by mělo esteticky kultivovat společnost. Líbí se mi, jak ve Skandinávii dokázali design přivést do normálního života. V Kodani design nevnímáte jako něco výjimečného. Je ho tam na každém kroku tolik, že už tvoří kolorit města, který má samozřejmě vliv na kvalitu života tamních obyvatel. Designem pro mě není například nábytek z palet. Mám smíšený pocit ohledně celého toho DIY trendu. Do It Yourself design (doslovně "udělej si sám", pozn. red.) vnímám jako něco pozitivního, co bylo znásilněno mainstreamem. Původní myšlenka, kdy zrecyklujete něco nepotřebného, se přetransformovala do toho, že jsou firmy, které vám z nových fošen vyrobí palety a z nich následně sedačku. To mi připadá scestné.

Který obor vás baví nejvíc?

Nechci být vyhraněný, baví mě provázanost designových oborů. Pokud bych ale musel nějaký zmínit, byl by to interiérový design. V něm se snoubí několik disciplín dohromady. Nesedím celý den u počítače, je pro mě důležité, že u interiérů mohu pomoci i s realizací. Baví mě vymýšlet celé komerčních prostory a následně pracovat například na návrhu autorského nábytku, svítidel, grafického vizuálního stylu, ale třeba i na marketingu.

Projekt reLife navrací do života zbytky z výroby vířivek a restartuje to, co mělo být nevyužitým odpadem.
Z expozice Vojtěcha Podlesného na designovém festivalu Designblok 2017. Letošním tématem je jídlo, hravé stavebnici vyrobené ze zbytků z akrylátu a dřeva dal tedy Podlesný tvar dezertů.
Foto: Vít Mádr

Jak jste se dostal k vašemu nejnovějšímu projektu reLife, v němž vyrábíte hračky ze zbytků z výroby vířivek?

Iniciovala ho česká značka USSPA, o které jsem věděl už dříve. Je to dáno i regionem – oni vyrábí vířivky a bazény v Dolní Dobrouči na Orlickoústecku, já mám ateliér v nedaleké České Třebové. Vnímal jsem je jako společnost, které design není lhostejný.

A hračky? Jejich design jste vystudoval, znamenalo to pro vás návrat?

Během mých studií byla Praha zavalená nekvalitními dřevěnými hračkami z Číny a já jsem v tomto oboru neviděl moc velkou perspektivu. S odstupem času to vidím úplně opačně. Studium designu herního předmětu byla skvělá průprava v produktovém designu. U hraček je velice důležitá stylizace a zjednodušování a přesně tento princip nyní využívám u svých projektů. Práce na reLifu mě bavila a často teď přemýšlím, kam by se designově dala dřevěná hračka posunout.

Co se při přípravě expozice USSPA a hraček reLife na Desinbloku ukázalo být nejsložitější?

Bylo to propojení těchto dvou oblastí. Stánek jsem musel navrhnout tak, aby fungovalo spojení vířivek a dřevěných hraček. Dvou věcí, které na sebe na první pohled nemají vazbu. Nakonec mi pomohlo téma letošního Designbloku, kterým je jídlo. Hračky jsem tedy tematicky zaměřil na dezerty, které mám spojené s pocity požitku, stejně jako vířivky.

Máte nějaký profesní sen?

Před rokem jsem si stanovil profesní příčku a tou bylo vystavovat na Designbloku. Dál se asi nechám překvapit budoucností. Dlouho přemýšlím nad tím, že bych své designérské ambice a zkušenosti chtěl vložit do nějakého osobního projektu.