Nedávno jsem si prohlédl ekologickou čtvrť Clichy-Batignolles, která nyní vzniká v Paříži a významově je srovnatelná s budoucím rozvojem pražského území Bubny-Zátory. Jednotlivé domy vyrůstají kolem čerstvě založeného parku podle přísných ekologických standardů nové doby. Každý dům od jiného architekta, v jiné formě, barevnosti, za použití jiných materiálů. Jako by se každý snažil co nejhlasitěji křičet: jsem jiný než ostatní. Ti to bohužel ale říkají rovněž. Výsledkem je sestava individualit stojících blízko sebe. Série monologů a dialog žádný.

A pak jsem se vrátil do centra a dlouho si prohlížel jeden typický pařížský blok. Absolutní nádhera. Rozdílnost v podobnosti. Aktivní parter jako výsledek vysoké hustoty. V přízemí se střídají obsahy, barevnosti, grafiky, potom už v podstatě úplná stejnost od patra výše. Vertikální okna, okenice, barevnost, detaily, dekorace, průběžné balkony − nejdříve ve druhém patře, po vynálezu výtahu i v posledním, mansardové střechy − identický tvar, barva, materiál, komíny ve štítových zdech. Na první pohled víte, kde jste.

Je to součást vaší identity, na kterou můžete být hrdí. Barevnost domů je sice různorodá, ale až na druhý pohled. Veškeré fasády jsou kamenné, z podobných druhů materiálů, ale liší se v době vzniku, procesu stárnutí, zvolené údržbě a různé expozici vůči povětrnostním vlivům. To vše za ta léta vykonalo své. Výsledkem je pestrý svět drobných variací, které ale dodržují vysokou štábní kulturu. Jak neporovnatelně bohatší to je zážitek než u nově vznikající čtvrti.

Žižkovský dům

Mám radost, že zde mohu dnes alespoň částečně popsat dům, který se myslím na podobné problémy snaží hledat odpovědi. Podle návrhu architektů z ateliéru A.LT byl v Praze na Žižkově nedávno dokončen bytový komplex. Jeden, přestože zvenčí vypadá jako domy dva. Vyplnil proluku v Koněvově ulici, respektive nahradil méně kapacitní objekty, které zde stály dříve.

Rozdělení na dva objekty, které vychází z původní ho majetkového členění, ukazuje respekt k okolí. Nové stavby se nad něj nepovyšují, hledají naopak způsob, jak se pomocí současného slovníku důstojně postavit do řady. Dva výškově mírně posunuté domy, dvě schodišťová jádra s výtahy, dvě vstupní haly, dvě patra společných garáží pod oběma domy s jediným obousměrným výjezdem v nejnižším bodě ulice. Dalšími kvalitami jsou i dostatečný parter, ze severu i z jihu fasády z kontaktního zateplovacího systému, ale s drobnými detaily (šmouhy na fasádě, kovové vodorovné lišty, vzor zábradlí průběžného balkonu), které se ho snaží nenásilně přičlenit k sousedům. Uvnitř téměř stovka převážně malometrážních bytů.

Bytový komplex v Praze na Zižkově

◼ Autor: A.LT architekti (Peter Lacko, Filip Tittelbach, Adam Kekula, Lenka Dvořáková); www.a-lt.cz
◼ Spoluautor: Tomáš Balej, Michaela Dlouhá
◼ Investor: IP Izolace Polná, s. r. o.
◼ Projekt: 2013–2015
◼ Realizace: 2015-2016
◼ Zastavěná plocha: 1387 m2

Ještě před deseti lety by na tomto místě bytový dům vznikal velmi obtížně. Z jedné strany rušná silnice, z druhé železnice. Ta byla ale zrušena a nahrazena cyklostezkou. Nová stavba na tuto situaci reaguje a mám radost, že se s městem, majitelem přilehlého pozemku, podařilo zkoordinovat pěší propojení, které překovává značný výškový rozdíl. Navazuje tak na venkovní průchod mezi oběma objekty, který ale bohužel není ani v denních hodinách přístupný pro veřejnost. Důvodům pravděpodobně rozumím, znamenalo by to zvýšené náklady na provoz, údržbu a dohled, ale stejně je škoda, že tento průchod může sloužit pouze obyvatelům domu a jejich návštěvám.

Rozvolněná strohost

Severní (směrem k Vítkovu) i jižní uliční fasáda domu je provedena v tmavých barevných tónech, vnitřní fasády pak z důvodu relativně malého přísunu světla naopak v bílé. Bílé jsou i balkony se zábradlím z perforovaného plechu, který se stará o dostatečnou prodyšnost i míru soukromí.

Z ulice působí dům přesvědčivě stroze, směrem k Vítkovu a cyklostezce se trochu rozvolňuje. Mohou za to rozměrné konzoly balkonů (1,80 m) i otevřené lodžie bez stropů v posledním patře. Suverénně zvládnuty jsou kontextuální okenní otvory s vertikálním členěním. Ne nepodstatným důkazem o úspěšnosti celého konceptu je rychlost, jakou došlo k rozprodání jednotlivých bytů, včetně skutečně minimálních, které byly dodatečně umístěny do převýšených prostorů zadního přízemí, kde se s byty původně vůbec nepočítalo.

Architekty, a především pak investory, kteří tuto realizaci zaplatili, je třeba pochválit. A moc se těším na dobu, kdy tento přístup nebude výjimkou, ale standardem. Už aby to bylo.