Sbarro Challenge vypadalo jako z jiné planety. Díky skvělé aerodynamice jelo 300 km/h

Franco Sbarro je další z řady talentovaných automobilových designérů, které světu dala Itálie. Narodil se v roce 1939 ve vesničce Presicce. Vzhledem k tomu, že měl švýcarské kořeny, zakotvil nakonec v zemi hodinek a čokolády, kde si otevřel firmu nesoucí jeho jméno.

Sbarro se nejprve věnoval stavbě replik. Vyrobil povedené kopie závodního vozu Lola T70. Postavil i repliky BMW 328, slavného Fordu GT40 nebo Mercedesu-Benz 540K. Odvážně se vrhl také na budování vlastních konceptů.

Byla jich celá řada a výčet by nestačil na jeden článek. Ještě dnes, v pokročilém věku, je schopen vytvářet další a další zajímavé modely. Pár z nich si pro sebe objednali bohatí šejkové. Model Challenge to ale dotáhl do opravdové výroby. Produkce čítala sice jen 10 kusů, přesto se s ním Sbarro zapsal do automobilové historie.

První Sbarro Challenge bylo odhaleno v roce 1985 na ženevském autosalonu. Vůz zbořil všechny představy o konvenční výrobě automobilů. Velmi nízké auto mělo i nízký odpor vzduchu. Koeficient Cx měl hodnotu 0,26. Pro představu Porsche 928 z té doby mělo hodnotu 0,34.

Dobové video. Za volantem je sám Franco Sbarro (francouzsky)

Do auta se přistupovalo v té době oblíbenými výklopnými dveřmi. Čelní okno se dalo elektricky posunout do přídě a tím odkrylo střešní otvor. Navíc zde nebyl klasický stěrač. Lišta se totiž otáčela kolem dokola jako vrtule. Vozu chyběla běžná zpětná zrcátka, místo nich měl obrazovku napojenou na zadní kameru.

Nejdříve Mercedes, potom Porsche

Sbarro Challenge poháněl vidlicový osmiválec od Mercedesu. Z objemu pěti litrů se ale přes dvojité přeplňovaní podařilo dostat jen 350 koní. Agregát poháněl všechna čtyři kola přes obstarožní automatickou převodovku od Jeepu, která měla dva rychlostní stupně. I tak ale byla předpovídaná maximální rychlost okolo 300 km/h.

Sbarro později tento model označil číslovkou I. O rok později se tak mohl představit předprodukční model Challenge 2+2, který podle názvu přidával skromná místa pro další dva cestující. Protože auto stálo na základu od Porsche, vyměnil se i motor. Zuffenhausenská jednotka byla klasický šestiválec typu boxer s objemem 3,3 litru a výkonem 300 koní. Poháněla už jen zadní kola a automat vystřídala lepší manuální převodovka s pěti rychlostmi.

Konečně se v roce 1987 mohla rozběhnout produkce. Sbarro ještě udělal malé obměny pod kapotou, když upravil motor tak, aby dosahoval výkonu rovných 400 koní. Kromě toho si dal velmi záležet také na interiéru. Sedadla, palubní deska i středový panel byly kompletně zdobené kvalitní kůží. Zbytek interiéru dekorovalo leštěné dřevo. Oproti spartánsky založeným supersportům té doby to byl velký pokrok.

Samozřejmostí navíc byla i automatická klimatizace. K jízdě hrála kvalitní audiosoustava a podobně jako řada jiných luxusních vozů té doby byl i uvnitř modelu Sbarro Challenge III nainstalovaný telefon. Vzhledem k omezené produkci 10 kusů byla cena velmi vysoká. Auto bylo k dostání za 320 tisíc švýcarských franků, což je obdoba dnešních 7 milionů korun.

Získat tento vůz dnes je prakticky nemožné. Jeden španělský majitel se ale svůj kousek v polovině loňského roku rozhodl prodat. Chtěl za něj 250 tisíc eur, tedy asi 6,2 milionu korun. Auto mělo číslo karosérie 7 z 10 a nájezd 16,5 tisíce kilometrů. Pokud si chcete prohlédnout tento unikát živě, můžete navštívit Louwmanovo automobilové muzeum v Haagu.

Sbarro Challenge III
Motor: zážehový šestiválec typu boxer (5,3 litru)
Výkon: 294 kW (400 k)
Točivý moment: 531 Nm
Max. rychlost: 300 km/h
Zrychlení: neznámé
Převodovka: 5rychlostní, manuální
Země původu: Švýcarsko
Výrobce: Sbarro
Vyrobeno: 10 kusů
Produkce: 1987
Tehdejší cena: 320 000 CHF
K vidění je:  Louwmanovou automobilové muzeum v Haagu (www.louwmanmuseum.nl)

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků