Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy vychází na pěti CD

Proslulé loutky Spejbla a Hurvínka vznikly v roce 1920 (Spejbl) a 1926 (Hurvínek) a život jim vdechl a jejich charakter určil Josef Skupa (1892-1957). Spejblovi přiřkl roli nespokojeného bručouna a popleteného poučovatele svého prostořekého syna Hurvínka. Mluvil obě postavy tak, že plynule přecházel z basu otcova do fistulky synka. Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily. Komplet pěti CD, který nyní vydává Supraphon Music obsahuje všechny dostupné zvukové nahrávky scének a výstupů Josefa Skupy pořízených firmou: His Maste’s Voice, dále pak Ultraphonem, Supraphonem, záznamů z archivu Českého rozhlasu a z pozůstalosti tvůrce. Komplet je určen nejen znalcům, nadšencům, sběratelům, fandům, ale i nováčkům mezi obdivovateli díla Josefa Skupy. Exkluzivně zabalené disky jsou doplněny výpravným bookletem, mapujícím dílo tohoto světoznámého loutkáře.

Co všechno Josef Skupa dokázal?

Dokázal zbudovat "most" mezi tradičním a soudobým pojetím loutkového divadla, přičemž do jeho "základů" zabudoval vše cenné z řemesla a umu svých předchůdců, aby pak po něm přešel na "druhý břeh". Do středu jevištního dění postavit loutku a její specifický herecký projev a podařilo se mu i hlasovou složku loutkové postavy dovést k dokonalosti. To vše při výrazném podílu improvizace, díky níž své partnery-vodiče udržoval v neustálém tvůrčím napětí. A právě ono "neviditelné herectví", ona "postava v hlase" (inspirovaná samozřejmě vzhledem a technologií loutky) se pro všestranně nadaného Skupu stala jeho nejvlastnějším vyjadřovacím prostředkem, a je patrně nejtrvalejší součástí jeho odkazu. Dokázal zhodnotit význam komického typu pro loutkové divadlo.

V tom nebyl sám. Ale jako jediný stvořil komickou dvojici, neomezenou lokálně ani časově, vybavenou latentní schopností vývoje - od nezávazného dadaismu po filosofující klaunství - dvojici, jež díky své naprosté unikátnosti dosáhla posléze světové proslulosti a dokonce přežila svého prvního (i druhého) interpreta. Dokázal získat dospělého diváka pro spontánní návštěvu loutkového divadla v takové míře, v jaké se to u nás už nikomu dalšímu dodnes nepodařilo. Bděl nad vývojem nevšedního talentu svého žáka Jiřího Trnky, poskytoval mu tvůrčí příležitosti a zčásti se zasloužil o to, že Trnka mohl vystudovat pražskou UMPRUM. V první polovině let padesátých se pak stal "guruem" pro skupinu mladých talentovaných loutkářů, kteří po Skupově smrti dokázali pokračovat v jeho díle vskutku tvořivě. Navíc z jejich středu vzešel i Skupův znamenitý nástupce Miloš Kirschner.