Umělci zvou v galerii Futura do autistické krajiny

Vajíčko v podobě "volského voka" přišpendlené na stěnu galerie je už řádně seschlé, mastný flek na zdi je jeho předimenzovaným stínem. Společná výstava poslední laureátky ceny Jindřicha Chalupeckého Evy Koťátkové (1982) a o generaci staršího výtvarníka Jiřího Kovandy (1953) je podivínským dialogem spřízněných umělců. Výstava v pražské galerii Futura pod názvem Skvrny potrvá do konce srpna.

Myšlenka v krabici

Jediná místnost výstavy - dokonalá bíložlutá "krabice" - je na několika místech narušena drobnými zásahy umělců. Dohromady vytvářejí jedinou instalaci, jakousi plastickou mapu, do které návštěvník vstupuje a sám si vytváří možné významy, nelze odlišit co bylo nápadem Koťátkové a co Kovandy.

V rohu místnosti jsou rozsypané oříšky, rozinky a skořicová stébla, na zdi místo obrazu visí látka s květovaným vzorem a také list ze stromu, proštípaný jako jízdenka, industriální topení - u země ležící tlustá trubka s prstenci tenkých kovových plátů - se na několika místech zužuje. Umělci jedno takové úzké (zranitelné) místo omotali pestrobarevnými silonkami.

Nejvýraznějším objektem místnosti je suchý keř bez listí a zaschlý flek černé barvy na podlaze, který je rozfoukaný do střapatých konců. Z bizarních předmětů vybočuje zarámovaná fotografie, portrét Evy Koťátkové. Její tvář je však poseta modrými skvrnami, jako by měla zapudrované pupínky neštovic.

Uměním na této výstavě ale nejsou konkrétní věci, není jím vajíčko, keř nebo bandáž topení. Tím je myšlenka, asociace, kterou prostor budí, hravost.

Výstava Skvrny ale nic divákům neulehčuje, vede je do krajiny téměř autistické, vzdálené rozumem přeložitelnému světu. Nápovědou je pouze název. Skvrny, něco, co je obyčejně považováno za nežádoucí, za chybu, špínu nebo projev degenerace, s tím umělci v souhře pracují.

Políbený umělec

Jiří Kovanda zažívá od devadesátých let svůj comeback. Generace mladých kurátorů objevila jeho jemné, myšlenkově propracované intervence do veřejného prostředí, objekty i malby, díky nim se Kovanda prosazuje také v zahraničí. Na své proslulé akce z druhé poloviny sedmdesátých let, ke kterým se řada českých umělců hlásí jako ke své inspiraci, loni navázal například v londýnské Tate Modern. Na videozáznamu, který vystavila Moravská galerie v Brně, nabízí kolemjdoucím, že se s nimi políbí přes sklo.

Spojení s Evou Koťátkovou, vycházející hvězdy českého konceptu (aktuálně vystavuje také ve Špálově galerii v Praze) lze jistě chápat i jako poctu uměleckému guru.