Práva na první nahrávky Beatles budou již za pět let zdarma

Stárnoucí rockové hvězdy, včetně Paula McCartneyho, Rogera Daltreyho z kapely Who či členů skupiny U2, se bouří proti stávající evropské legislativě. Pokud se nezmění, budou už za pět let zdarma k mání například práva k prvním nahrávkám Beatles, zatímco rané nahrávky britského zpěváka Cliffa Richardse začnou být volně k mání již na začátku příštího roku. Zabránit tomu chce nedávno zveřejněný návrh příslušného evropského komisaře.

V současnosti totiž autorská práva k nahrávkám vyprší po padesáti letech od vzniku nahrávky, poté se stávají veřejným vlastnictvím.

To znamená, že umělci, producenti a nahrávací společnosti již nedostávají zaplaceno za veřejné provozování nahrávky, zákony rovněž nebrání tomu, aby nahrávku lacino vydal kdokoliv jiný. Poté, co britská vláda předloni neshledala dostatečné důvody k prodloužení padesátileté doby, se tedy hudebníků nyní rozhodla zastat Evropská unie.

Jde o ty neviditelné

"Právě hudebníci vdechují skladbám život. Většina z nás nemá ponětí, kdo je autorem naší oblíbené skladby, ale obvykle umíme říci, kdo na ní hraje," vysvětlil svou motivaci bývalý irský politik a nynější komisař EU Charlie McCreevy, který s návrhem na změnu zákonů přišel.

Úřady Evropské unie koncem minulého týdne zveřejnily své rozhodnutí přiblížit evropskou legislativu americké praxi, v níž přecházejí práva k nahrávkám do veřejného vlastnictví po téměř dvojnásobně dlouhém čase, pětadevadesáti letech. EU tak vychází vstříc především britským hudebníkům a tamnímu nahrávacímu průmyslu, nejvýznamnějšímu na evropském kontinentě.

Z prodloužení doby trvání copyrightu nahrávek mají těžit nejen hudební hvězdy, které jsou na deskách podepsané, ale také studioví hudebníci, jejichž jména se na starých nahrávkách ani nevyskytují. Jak ve čtvrtek pro BBC uvedl Feargal Sharkey, ředitel společnosti British Music Rights, hájící práva umělců, změna by se měla týkat právě těchto "neviditelných členů nahrávacího průmyslu".

Ti kolem sedmdesátky odcházejí na odpočinek, ovšem právě v té době začnou přicházet o tantiémy ze svých nahrávek, jež pořídili na začátku své hudební kariéry, těsně po dvacítce. "Jsou to právě oni a nikoliv pouze hudební hvězdy a jejich nahrávací společnosti, kdo by měl mít z navrhované změny největší prospěch, a to právě v době, kdy odchod do důchodu nejvíc omezí jejich příjmy," vysvětlil Sharkey.

Kdo bude těžit ze změny?

Snahu úředníků EU pochopitelně vítají i hudební vydavatelství, jimž patří významná část práv k nahrávkám. Navrženou změnu zákona však ještě musí schválit vlády jednotlivých zemí EU a také Evropský parlament. Unie se tak rozhodla zastat hudebníků a nahrávacího průmyslu dva roky poté, co jejich snahy o prodloužení copyrightu k nahrávkám shledala britská vláda v tzv. Gowersově zprávě za neopodstatněné.

"K prodloužení ochrany autorských práv k nahrávkám nejsou dostatečné ekonomické důvody," uzavřeli tehdy Britové s tím, že z navrhované změny by nejvíce těžily nahrávací firmy, jimž často patří tantiémy z práv k nahrávkám, jelikož hudebníci podle smluv dostali za svou práci jednorázovou odměnu. Změna by podle tehdejšího zjištění britských úřadů naopak poškodila zákazníky vyššími cenami nahrávek po delší dobu, zároveň by také odzvonilo laciným antologiím a výběrům ze starých nahrávek na kompaktních discích.

Proti rozhodnutí britské vlády se tehdy v listu Financial Times ohradilo v placeném inzerátu čtyři a půl tisíce hudebníků.

• Diskuse
• Celkem 9 příspěvků