ALBUM ALB: Petr Váša vymítá démona pasivity

V polovině osmdesátých let zažila regulovaná česká kultura výjimečně mohutný festival mladých kapel: Rockfest v Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru. Přes podezřelé místo a "svazácké" organizační jištění se tu představilo množství cenné hudby, často evidentně v opozici. Zazářila tu i čerstvá kapela Z kopce vedená - tehdy jednadvacetiletým - Petrem Vášou.

Zatímco jiné kapely brněnské alternativní scény se inspirovaly minimalismem, nervní souhra Z kopce zněla jinak. Jako by si člověk sedal a zase nervózně vyskakoval z místa, těkal všemi směry. Do Petra Váši jako by probíjela jeho elektrická kytara. A všechna ta výbušnost vyprávěla o nudě a nicotě, která se člověka užuž chystá pohltit.

Kavárny plné ekonomů

"Jde to všechno nějak z kopce," třeští Petr Váša v titulní písničce alba, které vyšlo v roce 1989. Ironické vymítání démonů ale probíhá ve vlastních řadách: kapelou jako by lomcovala neuróza z toho, že člověk zapomíná, co chce a kam směřuje. Přitom "všude se hledá smysl života", což může být další marná křeč: "Kavárny jsou přeplněné filozofy ekonomy / Politiky bojovníky za svobodu svobodnými matkami..."

Váša probírá bolestínství, slabost a útěky dospívajících mladých Wertherů. Na druhé straně alba, s hrůzně komickými figurami vojáků a učitelů, už ale dopovídá, co předtím naznačil. Zachází o krok dál a ukazuje kořeny světa, v němž mladý člověk řeší dilema, "kterou píšťalku si vybrat a co na ni pískat". Jistěže to byl výsměch tehdejší společnosti bez perspektiv - ale i dnes lze Z kopce poslouchat jako zoufalý (i vtipný) řev na sebe sama, aby člověk nepodlehl poraženectví.

Rock bývá obvykle vykládán jako paralela jednoduchých hnutí mysli. Vášovi s kapelou se oproti tomu podařilo spojit elektrizující energii s jemnými nuancemi pocitů: zmatkem a tápáním, sebeuvědomováním, stupňováním nudy až k zbláznění, láskou, která z lyrického dojetí přechází v posedlost.

"Jdu a dávám pozor, abych nepochodoval," zpívali Z kopce; sám autor Váša si stejně tak bedlivě hlídal, aby nepsal podle pravděpodobných schémat. Když v rozhovoru říkal, že poslouchá Hendrixe a Stravinského, mohlo se to zdát jako atraktivní spojení notoricky známých jmen. Ale jak Jimi, tak Igor jsou v písních Z kopce nakonec dobře slyšet. V sehrané kapele byli všichni rovnocennými hlasy - bubeník Pavel Koudelka, baskytarista Pavel Žemla i houslista Vojtěch Kupčík.

Nudou přeplněný papiňák

Z kopce možná hráli hudbu nejednoduchých principů: ale živelnost kapely a animálně-šamanská dravost Vášova jim nikdy nedovolila vyznít příliš ušlechtile a artrockově. S grimasami a výkřiky, jimiž upouštěl překypující energii jako ventilem papiňáku, působil student kunsthistorie Petr Váša jako výzkumník, jejž jeho obor uštkl a pozřel.

O bezčasí a táhnoucích se nanicovatých rocích u nás psali v osmdesátých letech rockeři i písničkáři: Burian, Merta, Hudba Praha, Mňága a žďorp. Nikdo neudělil své výpovědi takovou expresivitu, takovou výbušnou zuřivost jako právě Z kopce. Váša tu dal najevo, že pod vším útlumem ještě pořád naplno tepou lidské síly, pudy a city, které nějaký zkrat dřív nebo později vytáhne na světlo. A to pak teprve bude tanec.

Od debutu až po autorské opery SSSS a Lišák je lišák Petr Váša vždycky rád zkoušel, čím vším může být rokenrol. V pozdní fázi Z kopce inicioval elektronické remixy i coververzi s cimbálovkou. Pak nabyl přesvědčení, že rokenrolový příval energie může existovat i bez kapely: své texty uváděl na sólových performancích "fyzického básnictví". V cestě za svébytnou komunikací poztrácel slova, vedl dialogy se zvuky strojů a města. Aniž by to plánoval, jeho hledačství ho obloukem dovedlo zpět ke kapele: triu bez bicích Ty syčáci.

Autor je redaktorem Respektu

Z kopce: Z kopce. Panton, 1989. Na CD vyšla pouze koncertní verze (Z kopce Živě! / Ošklid, Anne Records 2000).

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků