Organizátor Deskohraní: U hry jsem viděl společně bezdomovce s manažerem

Jakub Těšínský stojí za Klubem deskových her Paluba, ale i množstvím dalších nejen herních projektů, které podporují zajímavé formy trávení volného času. Otázky mu byly položeny v souvislosti s právě probíhajícím pražským Deskohraním (27. 9. - 5. 10. 2008), jehož je hlavním organizátorem.

iHNed.cz: Platí pro Západ, potažmo ČR, že společenské hry hrají jen děti?

V tomto směru v České republice stále poněkud doháníme důsledky železné opony. Zatímco v sousedním Německu, či Francii jsou deskové hry součástí většiny domácností, a nikdo se na vás nebude dívat jako na dětinu, když se mu k hraní her ve svých 25-95 letech „přiznáte“, u nás to tak ještě občas není.

iHNed.cz: Do jaké míry?

Propagaci her se věnuji od roku 1995 a tak mohu s potěšením konstatovat, že zatímco v devadesátých letech a i na začátku tohoto století bylo stále potřeba hodně vysvětlovat, v posledních třech, čtyřech letech je i u nás situace lepší. Svědčí o tom i množství herních akcí pro dospělé, které se v posledních dvou letech objevily.

Klikněte na obrázek pro jeho zvětšení

iHNed.cz: Znáte někoho, kdo záměrně skrze hry „trénuje“ na své povolání?

Zrovna před týdnem jsem byl kontaktován profesionální konzultantskou firmou s žádostí o spolupráci v propagaci jejich hry pomocí níž úspěšně několik let trénují své profesionály a kterou by rádi představili širší veřejnosti.

iHNed.cz: Tedy lidé ve vyšších pozicích?

Na hrách je úžasné, že dovedou být – a to prosím bez jakýchkoli frází – generačním i sociálním mostem. V praxi to znamená, že nad jedním stolem jsem už viděl sklánět se společně bezdomovce s manažerem, dítě a důchodce, což je věc, kterou byste jen těžko hledali. Jistě i jiné aktivity provozují lidé různých zázemí, ale deskové hry je bez problémů dostanou do jedné hry a k jednomu stolu, aniž by to někomu připadalo nějak divné. I z našich politiků, herců a dalších známých lidí několik hraje hry; patří k nim ostatně i oba naši polistopadoví prezidenti.

iHNed.cz: Lze považovat společenské hry za součást umění?

Tady by asi bylo třeba lépe definovat umění. Každá hra bezpochyby má svou uměleckou stránku – svůj design, který je pro každou hru velmi důležitý. Z tohoto hlediska jdou hry napříč různými výtvarnými styly. Samotná tvorba hry je sama o sobě uměním, které – má-li být úspěšné – musí zahrnovat intuici a odbornost v mnoha odlišných aspektech od vhledu do psychologie až po schopnost racionálních až matematických propočtů.

iHNed.cz: A za součást (pop)kultury?

Hry nesporně musíme považovat za součást kultury, od her starodávných spojených s nejrůznějšími rituály až po hry moderní.

iHNed.cz: Kdy myslíte, že této pozice dosáhnou i v celospolečenském po(d)vědomí?

Myslím, že hry už toto postavení získávají a je jen otázkou času, kdy si toho všimnou i ti, ke kterým se to ještě nedoneslo. K tomu směřuje řada našich aktivit od Klubu deskových her Paluba počínaje až po festival Deskohraní nebo práci Akademie her, která uděluje každoročně titul Hra roku jako doporučení pro nejširší veřejnost.

Klikněte na obrázek pro jeho zvětšení

iHNed.cz: Existuje z nějakého důvodu typický hráč Západu? A typický hráč ČR?

Tady bychom se asi museli spíše bavit o typických hráčích v jednotlivých zemích. Do jisté míry tomu napovídají i hry produkované v té které zemi, ale je dosti těžké to popsat. Ve zkratce bych se zmínil o Německu, jehož hry dokonce daly vzniknout termínu „hry německého typu“ a které preferuje hry spíše rodinného typu pro více hráčů, kde často bývá prvek náhody, zábavy ale i určité komplexity. Ve Francii je kromě vlivu sousedního Německa jistý příklon ke hrám klasičtějšího vzhledu, jejichž krása spočívá v jednoduchých pravidlech, které mají netriviální důsledky pro hru samotnou. USA se naproti tomu přiklání spíše k hrám rodinným, ale s menší komplexitou než potkáme v Německu. Samostatnou kapitolou jsou pak herní žánry jako válečné hry, jejichž pojetí je v různých zemích různé. Řada zemí má navíc svou klasickou hru, která se většinou jakýmkoli principům vymyká a naproti nim stojí „nadnárodní“ hry, které jsou v různých modifikacích rozšířeny v řadě zemí. Za všechny uvedu Mankalu, nebo spíše hry „mankalového typu“, které jsou ve všech afrických zemích součástí národní kultury a kontinent tak jistým způsobem charakterizují. Důsledné zodpovězení této otázky je však spíše na disertační práci.

CHCETE ZNÁT NÁZOR KONKURENCE?

Stejné otázky, jiné opovědi: od organizátora konkurenčního festivalu Deskmania. Dnes na kultura.iHNed.cz v 15 hodin.