Dračí doupě balancuje na hraně fikce, reality a RPG (v Dejvickém divadle)

Přímo pro Dejvické divadlo a konkrétní herce napsal svou novou hru nejznámější slovenský dramatik Viliam Klimáček, nositel Cen Alfréda Radoka. S ohledem na vytyčenou dramaturgickou linii předního pražského divadla, které se otevřelo na přelomu sezóny hororově laděné tvorbě v souvislosti s uvedením filmové komedie „39 stupňů“ od Johna Buchana a Alfreda Hitchcocka, stvořil Klimáček na výzvu uměleckého šéfa Dejvického divadla Miroslava Krobota hru  „Dračí doupě“ inspirovanou stejnojmennou českou fantasy RPG hrou (hrou na hrdiny, na hraní rolí) vycházející ze své americké předchůdkyně „Dungeons & Dragons“. Světová premiéra Dračího doupěte se konala ve dnech 7. a 9. listopadu 2008 v překladu a režii Karla Františka Tománka.

V centru komorního díla, které nese podtitul „hra o přátelství a o zločinu“ v obsazení pro pět herců, stojí dramaticky nosný příběh. Dva kamarádi - Ivan (Ivan Trojan), bývalý chirurg a současný dealer zdravotnického materiálu a David (David Novotný), bývalý psychiatr a současný firemní psycholog – se potkávají po dvaceti letech v  lese. Na počátku je Ivan konfrontován s různými iracionálními situacemi při setkáních s houmlesačkou (Klára Melíšková), vojákem (Martinem Myšičkou) a dívkou (Klára Issová). Jejich význam pochopí až později, kdy se dozvídá, že byl situacemi testován za účelem přijetí do nové firmy. Houmlesačka je šéfkou ekonomické divize, voják zase šéf firmy a dívka jeho asistentka.

Ivanovým závěrečným zátěžovým testem je pak klasická, nepočítačová tuzemská fantasy hra na hrdiny Dračí doupě, kterou hrají všichni u jednoho stolu. Aby uspěl, musí prokázat schopnosti odstřihnout se od toho, co ho sráží k zemi. Sama divadelní hra se však uzavírá otevřeným koncem.

Nejen profese postav lékařů a lokalita lesa odkazují na autora, jenž sám byl kardiochirurgem, zatímco dnes je známým slovenským dramatikem a uměleckým šéfem GUnaGU, profesionálního divadla alternativního zaměření. Les je dodnes jeho místem, kde rád a hodně píše.

Výraznou dramatickou předností nového Klimáčkova díla, je neustálé balancování na pomezí fikce a reality. Sám hovoří o „magicko realistické hře“. Režisér Karel František Tománek mu byl výtečným partnerem, neboť ambivalenci hry vystihl s velkým pochopením pro styl a před publikem skvěle navodil téměř dvouhodinovou elektrizující atmosféru.

Ve výborném hereckém obsazení ztvárnily proměnlivé typy postav nejtvárněji a s širokou škálou emocí Klára Issová a Klára Melíšková, zatímco Martin Myšička zůstal po celou dobu hry v jednostrunné stylizaci neústupného despoty. Ivan Trojan a David Novotný několikrát předvedli skutečný herecký koncert. Trojan dominoval v polohách, kdy vnitřně zpracovával svá vnitřní rozčarování z iracionálních situací. Novotný hrál postavu extrovertněji a s nadhledem. Akcent výkladu položili autoři na semknutý klamný svět her i firmy, ze kterého lze jen těžko ven při zachováním vlastní nezávislé a svobodné tváře.

Recenze pokračuje pod galerií

 

Další

Scéna Martina Chocholouška v symbolickém náznaku lokalizovala komorně-základní lesní i firemní  herní prostor, jenž respektoval i symbolické světelné proměny z tmavého počátku hry do světlého závěru souvisejícího s vnitřním procitnutím postavy Ivana. Adekvátní byly i kostýmy civilního a herního charakteru Martina Chocholouška a Vladimíry Fomínové. Zvukově nepříliš kvalitní hudba se stala bohužel jen prvoplánovou monotónní výplní mezi jevištními předěly.

Doprovodný divadelní program sice obsahuje fotografie z inscenace, informace o zátěžovém testu v extrémních podmínkách a rozhovor s autorem hry, ale s přihlédnutím k faktu světové premiéry by bylo žádoucí uvést i fotografii dramatika Viliama Klimáčka.    

V kontextu Klimáčkovy předchozí tvorby, která zahrnuje např. román Náměstí kosmonautů nebo hry Hypermarket (zfilmované), Dr. Gustav Husák, Gotika, Nuda na pláži, Kdo se bojí Beatles (With a little help from my friends) si jeho nová hra více pohrává nejen s fikcí a realitou, ale i s nebezpečnými jevy současné civilizace, do nichž začleňuje i stále se rozšiřující RPG hry, jimž mohou propadnout i lidé napříč generacemi.

(Jakkoliv společenská nebezpečnost role-playing games (RPG) je stejná jako nebezpečí závislosti na jakýchkoliv jiných hrách, médiích, žánrech či uměleckých formách. Pravdou ovšem je, že zrovna Dračí doupě je hra formálně i obsahově skutečně zastaralá a nedokonalá a tedy alespoň po stránce kvality špatná. – pozn. red.)

STRÁNKY: http://www.dejvickedivadlo.cz

Info:
Viliam Klimáček: Dračí doupě.
Překlad a režie: Karel František Tománek.
Dramaturgická spolupráce: Miroslav Krobot. Scéna: Martin Chocholoušek.
Kostýmy: Martin Chocholoušek a Vladimíra Fomínová.
Hudební spolupráce: DVA.
Hrají: Ivan Trojan, David Novotný, Martin Myšička, Klára Melíšková, Klára Issová.
I. premiéra: 7. listopadu 2008. II. premiéra: 9. listopadu 2008.
Nejbližší reprízy: 14. a 16. listopadu 2008 (VYPRODÁNO); 5. a 19. prosince 2008.

• Diskuse
• Celkem 16 příspěvků