reklama
reklama
16. 12. 2008 | poslední aktualizace: 17. 12. 2008  12:09
70 LET OD VZNIKU NEJSLAVNĚJŠÍHO ČESKÉHO KOMIKSU

Rychlé šípy stále žijí. Legenda ze dvou stran

Proč se originální komiksový příběh v časopise Mladý hlasatel stal legendou, která přetrvala celé generace chlapeckých dobrodružství.
kul
kul
Redakce kultury HN
reklama

Legendární poslední rámeček z prvního příběhu Rychlých šípů, kterému je dnes 70 letChlapec (dívka) potká kamarády, založí spolu klub, pořádají výpravy, hledají klubovnu, hrají hry. Oddíl kluků (holek) prožívá dobrodružství v uličkách města, na prázdninovém táboře. Pár hochů (děvčat) se dá dohromady, aby svorně čelili nepřátelské partě; zlodějům, darebákům. Takto a podobně vzniká klub, parta, oddíl, družina, kroužek, spolek, bratrstvo či tlupa...

Psané příběhy o chlapcích a děvčatech se objevovaly v dětské literatuře i v časopisech určených mládeži odedávna. Novější a populárnější formou vyprávění se však staly komiksy (v jistých dobách přejmenované na kreslené seriály). Pro všechny jejich čtenáře bez rozdílu věku je nejslavnějším sdružením klub Rychlých šípů, legendární pětice, které v historii českých klubáckých komiksů patří prvenství. A zároveň stojí za tímto klubáckým fenoménem v tuzemském komiksu, který je svou silou, významem a dominantní pozicí na domácí scéně naším nejvýraznějším specifikem v porovnání se zahraniční produkcí. Pokud se ptáte po důvodech, "poděkovat" za to lze i komunistické represi, které českému komiksu neumožnila postoupit vývojově dále. Ovšem kdyby nebylo RŠ, možná by ani to nebylo... Díky, hoši!

Mladší generace sledovaly vedle rychlošípovské klasiky i příběhy svých vrstevníků Strážců, Modré pětky či Mimozemšťanů. Tyto a další kreslené seriály vycházely na stránkách časopisů i několik let, během kterých stačili hlavní protagonisté zaujmout, pobavit a ovlivnit tisíce čtenářů. Hrdinové i tvůrci těchto dodnes živých děl jsou dostatečně známi: mnohé ze seriálů se dočkaly nových souborných vydání, některé byly převedeny do literární podoby nebo dokonce zfilmovány. Šlo o sdružení skautská, pionýrská, zálesácká, trampská i ryze klubácká, ale i ta neorganizovaná, spojující všechny jejich čtenáře bez rozdílu poutem kamarádství.

Ve třicátých letech otiskovaly novinové přílohy a dětské časopisy pásma obrázků převážně humorného charakteru, jakési komiksy v plenkách. Vedle Ferdy Mravence O. Sekory a dalších seriálů J. Lady či F. Bidla se objevovaly i příběhy dětí, doplněné naivními a mravokárnými veršovánkami. Není divu, že tyto vlažné výtvory zdravě namíchly a inspirovaly Jaroslava Foglara, aby vymyslel Mladého hlasatele a Rychlé šípy.

Dne 8. května 1937 se na stránkách Mladého hlasatele objevila výzva J. Foglara k založení čtenářských klubů M H. Názorný příklad a vzor dostaly kluby na sklonku následujícího roku v seriálu pánů Foglara a Fischera RYCHLÉ ŠÍPY. A to právě 17. prosince 1938. Již od prvních pokračování výtvarný projev dr.Fischera zvládl specifická měřítka komiksového média, zejména díky studijním pobytům v zahraničí, kde získal mnoho podnětů a inspirace. Ale psát o autorech a okolnostech vzniku nejslavnějšího českého komiksu je nošením dříví do lesa, ale pokud nna tom trváte, pak základní informace načerpejte na přiložené grafice.

Milan Krejčí

(převzato a upraveno z rozsáhlého seriálu článků o Klubáckých komiksech z dočasně zmrazeného deníku Komiks.cz)

Rychlé šípy - co dodat?

Rychlé šípy a "pravdoláskovci"

Sledoval jsem před časem diskusi nad příběhem Rychlých šípů, v němž vlezou do nákladního vlaku, protože to tam Červenáčkovi "voní jako z hokynářství," a ten se s nimi rozjede. Jakási dívka nechápala, proč tam celé Rychlé šípy nalezly jako ovce. "Jen ze zvědavosti, jak to tam vypadá," snažil se jí vysvětlit jeden ze čtenářů. "Opravdu chlapecká zábava," odpověděla dívka sarkasticky.

Asi netušila, jak ťala do živého. Opravdu chlapecká zábava, nasměrovaná na kluky od devíti do dvanácti let. S takhle přesným záměrem odstartoval před sedmdesáti lety 17. prosince 1938 kreslený seriál Rychlé šípy na poslední stránce Mladého hlasatele.

Ten svět chlapectví, touhy po dobrodružství, výpravy za tajemstvím i férové kamarádství dokázali Jaroslav Foglar a Jan Fischer vypsat a nakreslit s naprostou věrohodností. A je někdy zábavné sledovat, jak se ho snaží zmocnit, rozpitvat a vysvětlovat dospělí a zkušení kritikové a odborníci.

Jen psycholog zaslepený svou profesí může hledat kdoví jaké významy v tom, že se v 316. pokračováních Rychlých šípů mihnou jen dvě nadějně vyhlížející dívky: Vlasta s vlajkou pro Mirka Dušína a Podkova, která tu vlajku okopírovala a dala svému klubu Podkováci.

K vysvětlení nepotřebujeme hlubinnou psychologii: V tomhle věku kluci na holky ještě neberou. Spíš s nimi, alespoň na oko, opovrhují. Jak říká Podkově s nadhledem Červeňáček: "S děvčetem se prát nebudeme a s hochy, kteří si volí za vedoucího dívku, teprve ne."

Podobně si lze vyložit fakt, že v seriálu, který vycházel mezi Mnichovem a druhou republikou, se neodrážela temná doba. Svět klukovských part se přece vždy snažil držet od společenských mizérií na výrazný distanc. I když pozor: Jeden z vykladačů Foglara už objevil v kryse Štětináčově symbol krize válečné, vznášející se nad Prahou.

Cejch Mirka Dušína

K věku malin nezralých patří přijímání i oněch "dušínovských" pravd, které se nám později mohou jevit jako poněkud vtíravé morality. Nicméně Dušínova zářná prohlášení o tom, že "nikdy si nepomáháme k vítězství podvodem", nebo "někdo je ohrožený, volal o pomoc, to je přednější než naše další cesta!" nebyla pro vrstevníky rychlošípáků v jakékoliv generaci špatnou mantrou.

Je přitom příznačné, že leckteří bývalí čtenáři seriálu, kteří se dodnes k Foglarovi hlásí, si vysloužili přezíravé označení "Mirkové Dušínové" a nověji "pravdoláskovci". Stačí se podívat, kdo se v době pětašedesátého výročí Rychlých šípů, přiznal k okouzlení foglarovkami: Michal Viewegh, Zdeněk Svěrák, Ivan Klíma, mluvčí biskupské konference Daniel Herman...

Nebo hudební publicista Jiří Černý, jenž ve Foglarově nekrologu s uspokojením napsal: "Cejch Rychlých šípů nám už nikdo nesmaže."

Mimochodem, Mirek Dušín, coby vždy ušlechtilý chlapec, je také trochu mýtus. I on se někdy chová prapodivně. Třeba když nutí Štětináče ke zradě Dlouhého bidla a vyhrožuje: "Tak zabijeme všechny krysy, které si tu pro svou odpornou zábavu chováš."

Lišák Jestřáb

Troufám si tvrdit, že i Jaroslav Foglar klamal, když napsal, že mu inspiraci k příběhům Rychlých šípů dodával skutečný čtenářský klub Mladého hlasatele, který o "dobrodružství přímo zakopával." Pokud by taková parta existovala a autor k nim chodil pro náměty, nedovedu si představit, že by nejpozději po listopadovém převratu nevystoupil některý z členů klubu nebo jejich potomků na světlo. Jak říká jeden Foglarův známý "Jestřáb byl vždycky lišák." A jako zkušený spisovatel a vydavatel věděl, že právě tajemné náznaky, vypouštění falešných stop bude zvedat vlny pozornosti o příběhy Rychlých šípů.

Ať už to bylo s narozením nyní sedmdesátiletých "šípáků" jakkoliv, je skvělé, že navždy zůstanou záhadou. To k nim může přitáhnout i část dnešní počítačové mládeže. Ta pak může objevovat své pravdy a lásky, které jsou fakt lepší než lži a nenávisti. Což by podepsal i mrtvý, na půdě ukrytý Maxmilián Dráp.

Jiří Leschtina

Autoři: kul
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Foglar je klasika (Foglar)
škoda že to dneska často vypadá mezi mládeží jinak :/ ideály už...
Rychlé šípy stále žijí. Legenda ze dvou stran (x)
"Enormní závislost na matce, typická pro všechny homosexuály"...
To není ojedinělý případ. (http://adler.blog,cz)
Matka, která zůstane sama, k sobě připoutá svého potomka, aby...
Originály Rychlých šípů v Obecním domě (Jan Hosnedl)
Jeden z malířů, kteří také kreslili Rychlé šípy a knihy Jaroslava...
Do Obecňáku se chystám o víkendu, (Vladimír)
ale o pořadu v ČT jsem nevěděl. Díky.
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama
reklama