Bláznivé, extrémní filmy Andyho Warhola přináší Praze polibky a mrakodrapy

Andy Warhol točil v šedesátých letech bláznivé, extrémně dlouhé filmy bez střihu. Pětapůlhodinový záběr na spícího muže. Osmihodinový pohled na newyorský mrakodrap. Líbající se páry. Všichni o těch filmech vědí, ale skoro nikdo je na vlastní oči neviděl. Do dneška. Dnes večer otevře Galerie Rudolfinum výstavu Andy Warhol Motion Pictures. Přehlídka dlouhých i jen několikaminutových experimentálních filmů, kterou připravilo newyorské Muzeum moderního umění, potrvá do 5. dubna.

Jako by šlo o výstavu obrazů: velká projekční plátna mají černé rámy a visí blízko sebe. Vlastně jsou oživlými obrazy, filmy jsou absolutně neakční, černobílé a němé. Například ve filmech z cyklu Kamerová zkouška zírají téměř nehybné tváře známých, kdysi známých či kdysi skoro známých lidí ze šedesátých let. Přesto bude v Rudolfinu nabito.

Umělec známý jako cola

Je to senzace, která není laciná. V Praze se poprvé představuje ucelený soubor umělce, jehož jméno je stejně známé jako coca cola. Jsou to zároveň práce, které nejsou podružné, jejich hodnota nekončí u bizarnosti.

"I kdyby neudělal nic jiného, zapsal by se těmi filmy do dějin vizuální kultury," říká ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. "Warhol se vrátil na počátek kinematografie, ještě před vynález střihu."

Natáčel v reálném čase. Nepřerušovaně odplývající čas je hlavním tématem i objektem ke zkoumání. Warhol jej zvýraznil tím, že filmy nechal promítat lehce zpomaleně, pouhých šestnáct filmových okének za sekundu (při natáčení se film odvíjel rychlostí čtyřiadvacet políček za sekundu).

Zpomalené filmy (nepromítají se originály ale digitální kopie) působí magicky, mají šanci zaujmout i diváka navyklého na rychlé střihy a dějovou linku. "Nabízejí vstup do části konzervované reality," dodává Petr Nedoma.

U Warhola se neděje skoro nic. Tváře mladých lidí hledí zpříma do kamery. Jako při castingu, snaží se zaujmout, rozkrýt svou osobitost. Mladý herec Denis Hopper vraští čelo a naléhavým pohledem diváka téměř odstrkává. Spisovatelka Susan Sontagová se rozpačitě kření, Warholova superstar "Baby" Jane Holzerová si vyzývavě čistí zuby a hudebník Lou Reed v černých brýlích a s ironicky zahnutým koutkem úst popíjí colu.

Jiné filmy vyzařují silnou intimitu, přestože po čtyřiceti letech od natočení už nejsou téměř vůbec šokující. Pověstný spáč je snímán přes své chlupaté břicho a několik hodin, dokud se nepřetočí, mu jsou z obličeje nejvíc vidět nosní dírky. Skandálně znějící film Blow Job (Orální sex) snímá zakloněnou hlavu mladíka se slastně přivřenými víčky - jeho jemně se proměňující výraz však není přímo extatický.

Kiss

x

Noční fáze mrakodrapu

Nejprovokativnější je film Kiss, ve kterém se dlouhé minuty vášnivě líbají muži a ženy ve všech možných kombinacích. Nejdelší film výstavy, Empire, je riskantní: když nebude mít divák štěstí a zastihne projekci v její noční fázi, mnoho neuvidí - jen statický, osvětlený vrcholek slavného mrakodrapu utopený ve tmě.

Warholovy filmy z počátku šedesátých let mají vedle pomalu plynoucího času ještě jedno silné téma: umělcovu posedlost slávou a celebritami.

Všechny své modely, umělce, bohémy i snoby, kteří chodili do jeho proslulé Továrny a které natáčel, stylizoval do role hvězd. Umělec, který se v době prvních natáčení již proslavil obrazy Campbellových polévek a jinými pop-artovými díly, byl fascinován slávou, aurou hollywoodských herců a hereček.

Mnohým ze svých modelů také ke slávě pomohl a cosi z této sdílené touhy po slávě a omámení z ní je v jeho filmech patrné.

Andy Warhol Motion Picture. Galerie Rudolfinum. Potrvá do 5. dubna.

Přehled filmů naleznete ZDE.

Empire - noční fáze

x

 

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků