Garage maluje květy černě aneb Tony Ducháček je bůh!

Nové album pražské kapely Garage je pro nepominutelnou část tuzemských posluchačů čímsi na způsob objevu dalších kumránských svitků, ztvrzujících věrohodnost dávného mýtu. Devět let od posledního alba Nepohádka tak o sobě letošní deskou Black dává vědět jedna z určujících hudebních skupin pražského undergroundu.

Když loni na podzim konečně spustila snad jako jedna z posledních u nás své webové stránky, které už má v rámci sebeprezentace leckterý spolek hudebníků dřív, než napíše jedinou slušnou písničku, bylo jedním z příspěvků čtenářů známé zvolání, že zpěvák Tony Ducháček je bůh, doplněné vykřičníkem.

Smetánka a šílenci taky

Pražská Garage, od počátku osmdesátých let až do roztržky se zakladatelem, basistou Ivem Pospíšilem, vystupující pod názvem Garáž, je totiž spolu s Psími vojáky posledním zástupcem vymizelého druhu. Je svorníkem s dávnými časy, kdy se vedle sebe v nepochopitelném souladu na koncertech pořádaných ve zpola oficiálním příšeří scházela budoucí smetánka k nerozeznání od šílenců, kterým dala nová doba vykvést v celém půvabu.

Konečně, jeden z nich, tuzemský "mesiáš" Parsifal Dvorský, rovněž zanechal na zmíněné internetové stránce kapely hned po vydání nového alba Black pochvalný vzkaz - včetně svého kontaktu - s tím, že nová píseň Ryba je pravděpodobně věnovaná jemu. Tak dobře se v Ducháčkových verších "zabili ovšem syna Boha/ ruce si umyli/ zabijou znova" nejspíš poznal.

Potřeštěný zápisek k písni, v níž Ducháček ve svém věku těsně před padesátkou zabrousí v pouhých osmi řádcích textu k nadčasovému tématu, se dá ovšem číst jako uznání profesionála, že Garage je stále kultem. A že si nové skladby uchovaly i v době náchylné k rychlému úsudku typickou ležérnost a otevřenost k výkladu. Jako dříve, rozhoduje tu mezi posluchačem a kapelou spíš spřízněný životní pocit.

Garáž a Truman Capote v dokumentu Hudba 85 ze stejného roku

x

Triky zažrané do DNA

Recenze se však nemají zabývat jen pocity; oblíbená je například otázka, "v čem je nová deska jiná než ty předešlé". Nuže, leitmotivem alba Black je čerň nejen jako barva obalu desky, hlavně ale jako nálada stěžejní písně, sedmiminutových Černých kytek.

V nezvykle volném tempu tu slyšíme jindy rokenrolově uhánějící Garage coby deštěm rozpitý, impresionistický doprovod k Ducháčkovi deklamujícímu cestopisu džunglí, v níž si, veden svým srdcem, mačetou proseká cestu na mýtinu s temnými květy. Garage nepropadá marnivosti nových převleků, staří psi mají v rukávu dost starých triků zažraných ve vlastní DNA.

Elektrizující monotónnost Velvet Underground, pozdější "šmrncnutí" latinou a funky, lakoničnost Lou Reeda, manický řev Iggyho Popa, eleganci Bryana Ferryho, Ducháčkovy momentky ze Žižkova.

Garage na nové desce Black - Ostrovy IV.

x

Deska na jeden zátah

Zvukový mistr a producent Ondřej Ježek si kapelu, ve svém účinném stylu hudebního dokumentaristy, postavil doprostřed malého studia a nechal ji všechny písničky zahrát na jeden zátah. Nic míň a o moc víc než portrét rockerů ve zralých letech na desce k nalezení není.

Stačí to? Na stará "garážová" kolena zůstává kapela v českém hudebním rybníčku zlenivělým, ovšem stále impozantním dravcem, bytostným opakem vší snaživosti a přičinlivosti, která nerozumí slovu charizma.

V Ducháčkově domovském Žižkově se tajemný hotel Tichý, kde se v osmdesátých letech konaly památné koncerty, změnil v obílený a luxusní Ariston. Kapela s bývalou vizáží hejsků a mafiánů má dnes civilní podobu kamarádské party starších chlápků, kterým nevadí zahrát po tisící oblíbený kousek jako Hlavsovy Muchomůrky bílé.

Vzrušení, které deskou Black občas probleskne, je pak šťastným součinem dávné legendy, na jejíž koncerty "chodily nejhezčí holky", s její střízlivější, potemnělou současností: "Honey, pojedeme kde je doufám klidná zima/ nebo zůstaneme v týhle zemi mdlýho ticha/ pocházíme z blbý malý země/ kde se nikdy nic moc neděje/ Z ticha debilního, kde si lidi nevzpomínaj..."

Garage: Black, Edice Respekt, 2009

Stránky kapely: http://www.garageband.cz

Více o historii kapely ZDE. 

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků