Juraj Jakubisko představil Brnu operu Svätopluk v hávu vznešeného dramatu

Tři měsíce po bratislavské premiéře hostovalo v Brně Slovenské národní divadlo s novou inscenací opery Svätopluk od Eugena Suchoně. Půl století staré dílo představilo v neděli jako působivou fresku, která by se díky univerzálně sdělnému příběhu i osobitě zbarvené hudbě mohla stát mimořádným dramaturgickým objevem i na mezinárodní úrovni.

Drama z doby Velkomoravské říše připravil filmový režisér Juraj Jakubisko poté, co již v Bratislavě předloni inscenoval i druhou proslulou Suchoňovu národní operu - Krútňavu. Jestliže Krútňavu lze ve vyhrocenosti vesnického milostného dramatu i v ohlasech na folklor přirovnávat k Janáčkově Její pastorkyni, pak monumentální opera Svätopluk má hudebně-dramatickou sílu a vážnost i napětí mezi osobními a státnickými problémy srovnatelné s Musorgského Borisem Godunovem.

Temné scény z dávné národní minulosti Suchoň - a v souladu s ním i Jakubisko s autory scény a kostýmů - obdařili vznešeným patosem i dramatismem a psychologickou a emocionální věrohodností. Ján Galla, L'ubica Rybárska a všichni další pěvci byli typově přesně obsazeni a zpívali a hráli na úrovni reprezentativní inscenace, dirigent Dušan Štefánek vedl večer k plné přesvědčivosti. Národní divadlo Brno pozváním slovenských kolegů s dílem, které nelze v Česku jinak živě poznat, u publika zabodovalo a hosté měli velký ohlas.

Pod galerií RECENZE pokračuje: 

Stárnoucí král, modernistická hudba

Zápletka díla obsahuje osobní tragédii stárnoucího krále trápícího se výčitkami i nesvorností synů, zradu, úklady proradné ženy, falešná obvinění, oběť, pokání, kontrast davových i intimnějších scén... Tedy vše, co patří ke světu klasické opery. Postavy v díle jednají jako současní lidé. Opera je nesena koncentrovanou hudbou, která neodrazuje - má přednosti moderny, působivého symfonismu klasiků dvacátého století, kteří nebyli avantgardisty.

Podobnou moderní, národní minulostí inspirovanou operu česká kultura nemá - Smetanova Libuše plně patří devatenáctému století. Svätopluk, který měl premiéru v roce 1960, je naopak pravým dramatem, k němuž patří strhující scéna pohanských obřadů a tragické finále. Nejde o akční příběh, ale ani o pouhé statické árie. Suchoň vypráví v jednom dějovém toku, důkladně a s rozmyslem a Juraj Jakubisko se musel jeho vážnému tempu přizpůsobit.

Režisérova barvitá epičnost se i tak nezapře. Látka ho evidentně zaujala. Nepřekvapí proto informace, že se Jakubisko zaobírá myšlenkou na filmové zpracování postavy velkomoravského vladaře Svatopluka.

Eugen Suchoň: Svätopluk. Režie: Juraj Jakubisko. Opera Slovenského národného divadla na scéně Národního divadlo Brno. 15. 2. Další představení 9. 5 a 20. 6, Bratislava, nová budova SND.

Více ZDE. 

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků