Oscarový vítěz Milionář z chatrče vás přinutí vzkřiknout: Hle, toť film!

Když Bollywood vtrhne do "Hollywoodu", dějí se věci. Film Milionář z chatrče, bollywoodská variace příběhu o velké lásce a jednom neuvěřitelném štěstí, které se, a to je důležité, může přihodit každému, sbírá ceny, pochvaly kritiky, nadšení publika. Ale čím to - vždyť britský režisér Danny Boyle (proslavený snímky Mělký hrob, Trainspotting, 28 dní poté nebo Pláž) nabízí jen předvídatelnou pohádku, která se nevyhýbá ani těm nejpříznačnějším kýčovitým klišé...

Bez mrknutí oka

Odpověď se skrývá ve stylu, jakým Boyle lesklost kýče zakrývá; v mámivé hře, kterou hraje s diváky, se sebou, s filmovým médiem; ve způsobu, jakým "přetváří" či přemalovává pohádkovou story o chudém chlapci, který ke štěstí přišel, v umělecké dílo, pro něž existuje největší kritikovo ocenění bez přívlastků, ve formě pouhého zvolání - hle, toť film!

Boyle od prvních záběrů podniká multimediální útok na všechny smysly. Vytlouká emoce hudbou a neskutečně rychlým tempem, přičemž si pomáhá "podvodem" rychlého a překvapivého střihu. Úprk malého hrdiny Džamala a jeho bratra Salima bombajským slumem, který jako slovo bohužel zcela zmizel z českého názvu filmu (a předtím také z knihy, která v ČR vyšla už před třemi lety), připomíná stylem poslední bláznivé honičky Jamese Bonda.

Oko, jemuž jsou neustále zdokonalovaným technologickým trikem implantovány desítky dalších očí jako včele, při té honičce nemá čas ani mrknout a dostává se do stavu blízkého transu. Totéž se děje v Milionáři, jen s tím rozdílem, že odklad mrkání tu slouží k tomu, aby divák neměl čas všimnout si švů a mezer, jimiž do filmu proniká zmiňovaný závan kýčovitosti.

Ani drsný James Bond ale nedokáže běžet bez mrknutí oka celý film, natož slabý "antihrdina" Džamal Malik, který v soutěži Chcete být milionářem bojuje o svou životní lásku Latiku. A protože minimálně od poloviny filmu se mrká stále častěji, neboť je potřeba vylít slzy z očí a peripetie dospívajících bratrů a televizní soutěže se stále více a více klikatí (přičemž se formálně tak trochu opakují a recyklují), začíná se úvodní objevitelské kouzlo podobné zjevení pomalu vytrácet.

 

Další

Milionář ze slumu

 

Slumy pod kinozáclonou

V takových místech "ztrácení energie" se ukazují výhoda i nevýhoda bollywoodského půdorysu, z něhož celý film žije. Podobné "propady" kopírují rytmus nádechů tančících na svatbě, kam vše přirozeně od začátku směřuje, kteří musejí vždy trochu zpomalit, aby se mohli s novou vervou vrhnout do nového tance. Bollywoodský závoj má mnohé užití. Režisér jím třeba dává najevo, že tohle není povýšený, kritický pohled západní kultury na naděje a bolesti lidí žijících v nejchudších slumech světa, nýbrž obecně sebeironický pohled těch, kteří v relativní bezútěšnosti žijí. Jenže je to také sebeironie režiséra ze Západu, kultury, jež se na hrůzy života ve slumech umí dívat jenom v kinech, skrze bezbolestné záclony humorného sebedojímání.

Ale zpátky k filmu. Platí-li pořád, že filmy jsou především "rychlost a slzy", jak to kdysi ve stejnojmenném titulu souborů svých filmových esejů stručně vyjádřil filozof Karel Thein, nedá se Milionáři ze slumu (pryč s tou romantickou chatrčí) nic vytknout. Podstatné se skrývá v slzách, a v rychlosti, s jakou tečou - sem tam.

Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire). Režie: Danny Boyle. Velká Británie 2008. Distribuce v ČR: Bontonfilm. Česká premiéra 26. 2.

Český trailer:

x

Přehled nominací na Oscara

MILIONOVÝ FILM. Režisér Boyle "přemaloval" pohádkovou story o chudém chlapci, který ke štěstí přišel, v umělecké dílo - hle, toť film!

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků