Současní konceptualisté se ve Špálovce poměřují s nebožtíky

Dvě kurátorky Edith Jeřábková a Lenka Lindaurová pozvaly sedm umělců - Michala Pěchoučka, Marka Medunu, Viléma Kabzana, Jiřího Kovandu, Pavla Sterce, Jiřího Thýna a Tomáše Vaňka -, kteří si měli pro svůj "souboj" vybrat staršího, pokud možno dávno mrtvého kolegu. Kurátorky jim také nabídly seznam vyzývavých tezí, například: Umění začalo být optimistické. Autor může použít umění, vytvářet blasfemie. Nebo: Z historie se cituje, krade.

Je mi blbě

Příliš košaté "zadání" dělá výstavu nakonec zbytečně složitou, je proto mnohem zábavnější hledat si vlastní odpovědi na mezigenerační konfrontace umělců.

Armosféru zastaralé výstavy akademiků vytvořil ve "svém" koutku galerie Jiří Kovanda, který podél zdi vystavil velmi tradiční sošky dívčích aktů a torz zapůjčené z jakési muzejní sbírky. Oblé tvary něžných a zasněných figur doplnil xerokopiemi z vlastních diářů, do kterých si kdysi lakonicky zapisoval události dne. V jedné kolonce například stojí: "S Lucií na Tyláku v kanceláři přes noc." O den později: "Je mi blbě."

Svérázný Kovandův střet klasického umění, které je už trochu "prošlé", přesto stále oblíbené, a konceptuálního přístupu, který je sice "in", nikdo ho ale nekupuje, patří k nejsmířlivějším pracím výstavy. Kovanda by asi nikdy sádrové sošky dívek nedělal, přesto se cítí s tvůrci spřízněný, protože on i akademik v jádru mysleli na to samé.

Hrob není pisoár

Mnohem méně milosrdný je Marek Meduna. I on sáhl do muzejního depozitáře, odkud si vypůjčil díla nepříliš proslulých malířů-krajinářů. Jejich obrazy vystavil s drobnou úpravou: vyňal plátno, takže zbyl jen rám a popisek (například Vilém Kafka: Domy v Andalusii). Sérii obrazů nazval Doklady o služebních cestách.

Do depozitáře muzejní sbírky sáhl do třetice a doslova Jiří Thýn, který vystavuje fotografie obrazů uložených v moderním skladu Galerie Středočeského kraje. Obrazy, pečlivě rozvěšené na zásuvných stěnách, vytvářejí nechtěné, přesto systematické skupenství. Klíčem, podle kterého se sešla plátna vedle sebe, je především jejich formát: vedle dvou velkých žánrových obrazů se vejde ještě jedna úzká krajinka a dva drobné čtvercové portréty... V depozitáři totiž víc než nějaké kvalitativní či tematické hledisko platí zákon skladnosti.

Provokace, ve které nad smyslem zvítězil nevkus, je videoprojekce nazvaná Pisoár. Marek Meduna společně s umělcem Ondřejem Brodym šli pomočit hrob výtvarného teoretika a galeristy Jindřicha Chalupeckého. Video odkazuje na Duschampovo dílo, o kterém Chalupecký teoretizoval.

Spojnice mezi Duschampovým pisoárem, významem, který jeho vystavení pro moderní umění má, a aktem dvou umělců je ale dost křivá.

Modelky od da Vinciho

Vtipné momenty má pražská výstava jinde: například Vilém Kobzan vytvořil Book - tedy jakési fotografické portfólium, kterým se prezentují modelky. Místo modelek v Kobzanově Booku vystupují ženy z obrazů Leonarda da Vinciho či Albrechta Dürera.

Tomáš Vaněk zase parafrázoval experimentální básně Vladimíra Burdy. K dokonalosti se přiblížil v básni nazvané Zahvízdej čtverec, kterou ztvárnil jako zvukovou nahrávku: posluchač stojí ve čtvercové místnosti a do uší se mu zařezávají šoupavé kroky - podrážky po dlaždicích nepříjemně hvízdají.

Historické práce
Michal Pěchouček, Marek Meduna, Vilém Kabzan, Jiří Kovanda, Pavel Sterec, Jiří Thýn, Tomáš Vaněk
Galerie Václava Špály, Praha.
Do 18. října.