Festival Alternativa zahájí proslulá newyorská hysterka Lydia Lunch

Jedna z největších hudebních hvězd neprozkoumaného světa na hranicích mezi performančním uměním a rockem Lydia Lunch vystoupí v neděli v Praze. Newyorská legenda, s rozletem renesančního umělce, zahájí v Divadle Archa 17. ročník festivalu Alternativa. Lunch zde vystoupí se svým novým projektem Big Sexy Noise.

Stejný večer v Arše zahraje berlínská "elektro-gotická" sestava Mona Mur & En Esch, a také hlavní postava undergroundových DG 307 Pavel Zajíček spolu se souborem The Ritchie Success. Jejich program je připraven speciálně pro Alternativu. Hlavní festivalový týden pak začne 21. listopadu.

Libovůle v New Yorku

Jestliže západní pobřeží Spojených států je obecně spojováno se spotřební rockovou a popovou hudbou a oblast Detroitu a Chicaga s černou hudební scénou, pak New York má už od dob Andy Warhola a Velvet Underground pověst experimentální scény. Zvláště koncem sedmdesátých let neměla newyorská rocková avantgarda ve světě konkurenci.

Skvěle se tu dařilo elektronické a improvizované hudbě, art punku, zhudebňované poezii i rockovým performancím. Mezi stovkami těch, kdo se na životě excentrického uměleckého prostředí podíleli, byla i dnes už padesátiletá avantgardistka Lydia Lunch.

Hlásila se k proudu No Wave, což bylo přesně to, co název říkal - každá kapela hrála, co se jí zlíbilo - od podivného jazzu saxofonisty Jamese Chance přes kultivovaná multimediální show Laurie Anderson po kostrbatý newyorský rock, který provozovaly kapely Sonic Youth, Foetus nebo Swans.

Dekadentní rock'n'roll

Trochu tajemná umělkyně Lydia Lunch byla od počátku u všeho, co se na místní scéně šustlo. Nahrávala vlastní alba, hostovala na deskách svých kolegů, psala knihy a divadelní hry, věnovala se recitaci svých veršů a hrála v poloamatérských undergroundových filmech.

Její vystoupení působila spontánním, až hysterickým dojmem a energie, která z ní sálala, udělala z uhrančivé performerky v očích světa ikonu newyorské punkové generace, vzdáleně srovnatelnou snad jen s v Česku trochu známějším Henrym Rollinsem.

Na rozdíl od většiny tehdejších newyorských avantgardistů má Lydia Lunch už od počátku své dráhy velké jméno v Evropě. Při svých častých návštěvách tu spolupracovala snad s každým, kdo v alternativní hudbě něco znamená, hlavně s umělci kolem gramofonové značky Mute, například se sheffieldskými elektronickými provokatéry Cabaret Voltaire, s Einstürzedne Neubauten, s Nickem Cavem nebo Markem Almondem.

Na kontě permanentní buřičky a provokatérky, často kritikou označované za dekadentní nihilistku, je dnes nespočetně hudebních nahrávek, mnohé pod různými pseudonymy nebo v rámci formací jepičího života. Nejméně na tuctu dalších desek se pak věnuje v tuzemsku málo známému žánru mluvené poezie - ať už sólově nebo s hudebním doprovodem.