Sopranistka Danielle de Niese vrátila do Prahy Mozarta

Seznam známých světových pěvců současnosti, kteří již zavítali do Prahy, rozšířila ve středu americká sopranistka Danielle de Niese. Její mozartovský koncert nicméně ukázal, jak mnoho může už i v klasice záležet umělecká kariéra na druhotných věcech, zdaleka ne pouze na hudbě a zpěvu.

Tvář temperamentní mladé dámy exotického původu, která začíná být senzací operních festivalů a vítaným hostem v hudebních metropolích, se objevuje na obálkách magazínů.

V Amsterdamu se stala nejoblíbenější umělkyní sezony, v Německu získala cenu pro nejlepšího nového umělce roku. Natočila již dvě výrazně propagované a dobře přijímané desky, jednu s áriemi od Mozarta, druhou od Händela. Do Prahy přijela celebrita.

Plnit si své sny

Koncert s vynikající Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Jakubem Hrůšou nebyl pro Daniellu de Niese úplně prvním hostováním v Česku. Před sedmi lety zpívala na Pražském jaru, debutovala tehdy v roli Zerliny v Mozartově Donu Giovannim.

Díky magii Stavovského divadla, v němž sám Mozart před dávnými lety dirigoval, to prý je pro mladou umělkyni dodnes památné představení.

"O tom, proč mám ráda Mozarta, bych mohla mluvit roky," říká a nadšeně dodává: "Kdo má takové štěstí, že může dělat, o čem snil? I únavné cestování je snesitelnou cenou za to vše." Svůj život si bez zpívání nedovede představit a ví, že tedy nesmí být kvůli hlasu netrpělivá. "Chci mít dlouhou kariéru," říká.

Koncem devadesátých let byla v osmnácti nejmladší účastnicí programu Metropolitní opery v New Yorku pro mladé pěvce. O rok později tam vystoupila v menší roli, pak následovaly evropské debuty a zlomové účinkování na festivalu v Glyndebourne v jižní Anglii a nakonec pravidelné návraty do slavné MET.

Poučený posluchač pražského koncertu ale mohl být lehce rozčarován. I přes zmíněné úspěchy, přes všechnu vyzařovanou pozitivní energii, přes image milého diblíka a umění dělat show, není v jejím hlasu, technice a projevu zdaleka vše stoprocentní.

Zejména moteto Exsultate jubilate a známá koncertní árie Bella mia fiamma vyzněly překvapivě ploše. Nebylo to ale smutné, spíš poučné. Oproti operním inscenacím, v nichž de Niese exceluje i s pomocí komediálního talentu, je koncertní pódium nemilosrdné - soustřeďuje pozornost jen na zpěv, na techniku a výraz. Ne všichni obstojí plně na obou místech.

Ukázalo se, jak je někdy těžké odlišovat, co je podstatné a co ne, co patří k umělkyni, co naopak k celebritě. Vyjevily se také naplno současné trendy další komercionalizace a zpovrchnění. V řadě pěvců, kteří se v metropoli v poslední době objevili, patří de Niese k těm kontroverznějším.

Našla by se mimochodem jistě i tuzemská mladá jména, která by s ní i bez mezinárodní popularity mohla ve zpěvu směle soupeřit. Přesto je dobře, že orchestr tuto nepřehlédnutelnou osobnost pozval.

Hvězdy míří do Čech

O to větší zvědavost nyní vzbuzují informace o chystaných pražských koncertech dalších umělců, jimž předcházejí podobné superlativy - už 12. ledna to má být sopranistka Nino Machaidze s áriemi od Donizettiho, Belliniho, Gounoda a Pucciniho a potom 17. března tenorista David Lomeli, vítěz Domingovy světové soutěže Operalia v kategoriích opera a zarzuela.

Zvaní mladých je výborná věc. V minulosti si například už zdejší publikum podmanili na prahu pozdějších kariér tenoristé Rolando Villazón a Joseph Calleja, před nimi i José Cura. Právě ten se letos vrací - v červenci zazpívá na mezinárodním festivalu v Českém Krumlově.

A zajímavé pěvce ohlásilo i Pražské jaro - vedle Matthiase Goerna a Olgy Borodinové bude mít recitál také Adam Plachetka, který už na sebe upozorňuje v zahraničí.