Třeštíková posílá do kin Katku, zoufalý příběh zničujícího pádu na dno

Anketa

Chodíte do kina na dokumentární filmy?

Ano

36%

Ne

18%

Raději je zhlédnu doma

46%

Hlasovalo 78 čtenářů

S jejím nešťastným osudem se první televizní diváci seznámili před deseti lety. Tehdy v rámci dokumentárního cyklu Ženy na přelomu tisíciletí představila dokumentaristka Helena Třeštíková Katku vůbec poprvé.

Kdysi velmi krásná teenagerka se ocitla v pasti - tak také Třeštíková svůj film tehdy nazvala. Katka podlehla zničující závislosti na pervitinu a heroinu, s níž nebyla schopná - a v samém závěru, kdy si na drogy začala vydělávat prostitucí - už ani ochotná bojovat.

Dítě jako spása? Kéž by

Po letech, během nichž Třeštíková na mezinárodní scéně uspěla se svými dalšími časosběrnými projekty nazvanými podle ústředních hrdinů Marcela a René, se dokumentaristka rozhodla Katku opět vyhledat.

Hlavní dějovou linii nových zvratů v osudu kdysi velmi krásné pražské narkomanky tvůrci prozradili předem - drogou i těžkou nemocí jater k nepoznání změněná Katka totiž hned první natáčecí den nového filmového cyklu tvůrcům dokumentu oznámila, že čeká se svým drogově závislým přítelem dítě. Nový film tak neplánovaně získal rozměr, z něhož zamrazí i ty nejotrlejší.

Třicetiletá žena, která drogy užívá kontinuálně od počátku své puberty, do objektivu Třeštíkové opakovaně přiznává, jak moc touží s drogami přestat. Dítě, které si kdysi plánovala v tajných dívčích snech, má být vysvobozením, její osobní spásou, jedinou záchranou, impulsem ke změně vlastního tragického osudu.

Už tady ale Katka připouští i svůj strach z fatální změny životního stylu, která ji má zachránit - během dospělého života nepoznala nic jiného než zničující flirt s drogami, kolotoč absťáků, krádeží, shánění dávky, euforii při jejím požití. Hrát dospělou, čelit zodpovědnosti, přijmout důsledky svých činů a rozhodnutí, to ji logicky dvakrát neláká.

Helena Třeštíková, jež jindy často opakuje, že její příběhy píše sám život, se v případě Katky přiznává k tomu, že se tu a tampokoušela její životní příběh ovlivnit, vlastním úsilím záměrně změnit k lepšímu.

Třeba vyřízením nutné administrativy, zápisem na odvykací léčbu pro matky s dětmi, dohodnutím schůzky v těhotenské poradně (kde ke Katce, viditelně rozladěné nutností odpovídat třeba na otázky ohledně její neradostné životosprávy, mimochodem všichni přistupují s téměř bezbřehou trpělivostí a empatií).

O to větší beznaděj i vztek pak v režisérce (i v divácích) nutně vyvolávají další a další Katčiny morální pády, útěky, lži a zrady. Třeba když po porodu a relativně úspěšném detoxu pod lékařským dohledem namísto péče o dcerku opět uteče - z kojeneckého ústavu zpátky na ulici, za svou drogou.

Touha utopená v odpadcích

Jestliže předchozí "hrdina" Třeštíkové, recidivista René, se režisérce za pomoc "odměnil" maximálně "vybílením" bytu či zcizením zapůjčené kamery, selhání feťačky Katky jsou všestranně bolestnější.

Touha po změně se znovu a znovu letargicky utápí ve špinavém squattu mezi horami odpadků a použitých jehel. Rostoucí těhotenské bříško, pod nějž si Katka do třísel chladnokrevně píchá dávku, tu spíš než jako jiskřička naděje působí jako zlověstné memento jejího zmarněného života.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků