Hudební legenda Rolling Stones vydává pětici remasterovaných živých alb

Rolling Stones vždy byli koncertní kapelou spíš než "studiovými hračičky", byť prošli i obdobím studiových experimentů a nelze zpochybňovat význam jejich vrcholných řadových alb. Z písní Stones zůstaly nadčasovými ty, které obstály v koncertním repertoáru. Pětice nově remasterovaných živých desek nabízí relevantní pohled na vzlety a propady někdejších londýnských výtržníků.

První živé album Got Live If You Want It! vyšlo již v roce 1966 proti vůli skupiny. Nekvalitní koncertní nahrávky přehlušuje ryk hysterických fanynek a desku doplňují přebytky ze studiového nahrávání s dodatečně přimíchaným řevem publika.

Není divu, že se kapela k albu nehlásí. Za první autentický "živák" považují až LP Get Yer Ya-Ya's Out (1970), jehož rozšířená reedice ke čtyřicátému výročí vydání startuje i sérii remasterů.

Šťastné chvíle v New Yorku

Get Yer Ya-Ya's Out, natočené během legendárních koncertů v newyorské Madison Square Garden 27. a 28. listopadu 1969, pravidelně figurovalo v anketách o nejlepší živé album všech dob. Právem, Rolling Stones byli ve vrcholné formě.

Čerstvou krví a výraznou posilou se stal virtuózní kytarista Mick Taylor, ovšem na rozdíl od rozhozeného červencového koncertu v londýnském Hyde Parku, zvěčněného ve filmu Stones In The Park, už se kapela stihla v nové sestavě rozehrát a ještě na ní neležel stín tragického Altamont Festivalu ze 6. prosince 1969.

Deska spojuje syrovost i muzikantskou brilanci, manifestuje živelný návrat Stones k bluesovým kořenům.

Výroční reedice je mimořádná přidanými disky. Obsahují pět skladeb, vypuštěných z původního alba, i nahrávku vystoupení předskokanů B. B. Kinga a Ikea & Tiny Turnerových.

Filmový záznam pěti písní na bonusovém DVD sice prozrazuje i rozladěnou Richardsovu resofonickou kytaru, ale přiblíží vizuální podobu koncertu a pobaví sekvencemi ze zákulisí i z fotografování obalu alba se smutným Charliem Wattsem, oblečeným v brnění a jedoucím v dešti na oslíku.

Řemeslo proti drogám

Dvojalbum Love You Live (1977) bývá naopak řazeno k nepovedeným titulům. Deska se neobešla bez studiových oprav, ale i tak zní kapela unaveně, těžkopádně a přitom jaksi nabubřele.

Není tajemstvím, že k nepohodě přispěly drogy a s nimi spojený policejní "hon na Stones" s šikanujícími prohlídkami a soudy. Jako malý zázrak ovšem působí čtveřice písní, natočená v komorním prostředí legendárního torontského klubu El Mocambo. Takhle dobře by Stones asi hráli bez drogových excesů a megalomanie.

Deska Still Life (1982) představuje návrat energie a zároveň zrod dobře fungující fabriky Rolling Stones, ve které zažitá "technologie" dokáže dobře maskovat i občasná selhání lidského faktoru.

Flashpoint (1991), zaznamenávající repertoár, který poprvé zažila i Praha, přidává ještě počátek práce s moderními elektronickými "pomůckami", zdvih dynamiky, využití sekvencerů. Dvojdisk Live Licks (2004) zachycuje v podstatě současný stav: jistotu řemesla a ověřené riffy, ale (snad) ještě ne sterilitu.

Pokrok ve zvuku

Byl nový remastering živých alb přínosný, nebo jde jen o další způsob, jak znovu prodat stejné tituly? Majitelé předchozí série remasterů asi do obchodu nepoběží, ale s výjimkou 2CD Live Licks, které se od předchozího vydání prakticky neliší, je pokrok ve zvuku znát.

První převedení alb Stones na CD proběhlo v "plenkové" době digitálních technologií, trpělo ztrátou alikvotních tónů a nedokázalo zcela odstranit šum. První remaster z konce devadesátých let zase předimenzoval některé frekvence, vadilo zahlcení basů či jedovatost vyšších poloh. Současný remaster vyrovnaně "zvoní" v celém spektru a zní celkem přirozeně.

Lze předpokládat, že remastery katalogu Rolling Stones budou pokračovat, například zdařilý titul Stripped by si nový kabát zasloužil. Nebo že by i samotným Stones přišly jejich další živé tituly z devadesátých let nadpočetné?