Od realismu k metafoře. Zdeněk Sklenář vystavuje Deset tisíc věcí

Zářezů do českého výtvarného umění udělal Zdeněk Sklenář několik: originálně spojil malbu s kresbou, cyklem obrazů inspirovaných Asií vystihl čínské výtvarné tvarosloví, vytvořil stovky knižních obálek.

Popularitu získal také jako ilustrátor, nejslavnější je jeho obrazový doprovod ke Starým řeckým bájím a pověstem Eduarda Petišky. Stoleté výročí Sklenářova narození připomíná retrospektiva, již připravila Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu. Výstava Deset tisíc věcí potrvá do 6. června.

Sklenářovskou atmosféru má navodit speciální pozadí, které jindy bílé zdi galerie proměnilo ve smaragdově temné prostředí jakési jeskyně. Fototapeta je makroskopickým pohledem na strukturu Sklenářových obrazů, divák se tak ocitá uprostřed díla.

Poněkud laciný efekt působí překvapivě dobře. Obrazy se na proměnlivém pozadí neztrácejí, plasticky vystupují, jako by byl jejich rám optickou lupou zaměřující detail na kompaktním těle obřího obrazu.

Realistické dámy

Výstava plyne chronologicky, v prvním sálu se nacházejí portréty hereček, zpěvaček a dam ze třicátých a čtyřicátých let. Obrazy jsou ještě dostatečně realistické, teprve naznačují metaforický styl, k němuž se malíř pomalu propracoval.

Od čtyřicátých let se opakuje motiv cirkusů, pierotů, Sklenář vzdává hold surrealismu, pro který ale nachází osobitý výraz. Narozdíl od avantgardních umělců totiž nikdy nezavrhl formální krásu obrazů, dokonce byl obdivovatelem secesního umění.

Při hledání nového stylu se Sklenářova plátna zahušťují. Mají stále více vrstev a zaplňuje je také stále větší množství postav, rostlin i abstraktních tvarů. K vrcholným pracím patří velké biomorfní, převážně červené krajiny se skrumáží lidských těl, stromů a skal. Sklenář jimi vyjadřoval prožitek z poezie, například úžas nad Máchou.

Mnohovrstevnatost a překrývající se motivy, které Sklenář občas vyrýval ostrým hrotem do zaschlé barvy - tedy prolínání malby a kresby -, se staly jeho značkou.

Animovaný Opičí král

"Není realistický jako čínští umělci, ale ani abstraktní jako malíři ze západu," říká ve filmovém dokumentu o Sklenářových obrazech jeden z čínských umělců.

Dokument, promítaný na pražské výstavě, vznikl při loňské výstavě Sklenářových děl v Číně. Český malíř si totiž čínskou kulturu zamiloval, když v roce 1955 cestoval tři měsíce po asijské zemi. Prvky východního umění pak přijal i do své tvorby.

Nejzřetelnější je to v ilustracích knihy Zpěvy staré Číny a legendy Opičí král. Čínské masky, lidové divadlo i písmo se objevují také ve Sklenářově volné tvorbě. "Je to tvář Číny, kterou my nejsme schopni poznat," říká ve filmovém dokumentu čínský návštěvník Sklenářovy výstavy.

Větší část druhého patra galerie je právě Sklenářově čínské inspiraci věnována. Kromě obrazů a ilustrací se tu také nachází projekce Opičího krále. Krátkou animaci vytvořil podle malířových ilustrací Ondřej Doležal ze studia pixl-e.

Animace se objeví jako doprovodný program rovněž v expozici České republiky na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji. Pražskou výstavu doprovodí výpravný katalog.

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků