Proslulý divadelník Pitínský režíruje čínské téma v plzeňské Alfě

Divadelní činérie J. A. Pitínského jsou pověstné nezaměnitelným stylem. Režisér svůj obdiv k přísné formě tradičního čínského divadla a jeho řeči kodifikovaných gest už po několikáté podává publiku "na český způsob" - půvabně, křehce, ale s nadsázkou a svérázným humorem.

Tentokrát připravil Démonův pramen. Scénickou variaci na starou čínskou pohádku napsal Hubert Krejčí a v Pitínského režii ji uvedlo poprvé minulý týden v pátek plzeňské Divadlo Alfa.

Pitínskému je svět čínské poezie blízký, miluje stínohry a jemně anachronické polotóny, jazyk plný metafor a exotické fantazie. Krejčí se zjevnou radostí a přesností mistra převádí leckdy i krutou obraznost čínských vyprávění do lapidárních replik textu.

Potěšit ženu a zaklít ji

Nezapomíná přitom hercům vytvořit prostor pro drsnější komediální výstupy, které tomuto typu divadla tak sluší. Oba autoři tvoří srozuměnou dvojici, což ukázali nejednou - například okouzlující adaptací klasického čínského dramatického textu Vějíř s broskvovými květy v pražském Divadle v Dlouhé.

Také pohádka Démonův pramen je vyprávěním o síle věrné lásky. Mladý muž Liou Š'-tchun miluje svou krásnou ženu Jün Jü-chua tak upřímně a bezvýhradně, že s pomocí Ducha hor a jeho sluhy Jüana překoná všechny rafinované nástrahy stromového démona, mohutného vévody Fan Tchunga.

V jeho pasti mladá žena uvízla poté, co se napila vody ze zakletého pramene. Sluhové démona ji odnesli na vysokou horu, kde se s ní vévoda chce potěšit a pak ji, stejně jako své předešlé nedobrovolné milenky, zaklít do podoby javoru.

Má pod leninskou čepicí

Na holé scéně jsou jen bizarně vyhlížející hudební nástroje, které doprovázejí a pointují stylizovaný pohyb a gesta herců. Všechno ostatní v této přiznané hře na čínské divadlo obstarává imaginativní moc slova, výborní herci a jedinečné kostýmy Jany Prekové, které nejviditelněji vyjadřují důvtipně eklektický jazyk inscenace.

V něm se asociativně mísí a prorůstá vše, co se nám napříč staletími a zkušeností vybavuje ve spojení se slovem Čína.

Mladí manželé (Milan Hajn a Lenka Válková-Lupínková) odhodlaně vyrážejí na dlouhou cestu za příbuznými ustrojeni do pionýrských krojů, ale s klasickým bílým divadelním líčením. Mladý muž má i bohatou paruku ozdobenou umělou květinou, jež ironicky podtrhuje ušlechtilost jeho povahy zženštilými rysy.

Pod zlatočerveným hávem mohutného démona (Petr Borovský) se rýsuje objemný břich. Jeho pohybové kreace jsou příkladnou ukázkou jednoho z principů asijského divadla - rozpínání. Nadechne-li se a rozpaží, zdá se že vyplňuje celé jeviště. Démon-diktátor, posléze zesměšněný nebojácnou Jün Jü-chua, obléká například i zlatistou "leninskou" čepici.

Služebné jsou chvíli půvabné ženy v tradičním úboru, chvíli "klauni"-uniformovaní dělníci s dlouhými vousy čínských mudrců...

Divadlo, které roste

Výborné jsou komediální výkony Antonína Procházky mladšího jako sluhy Ducha hor a zvířecí "čísla" Blanky Josephové-Luňákové alias Kamila Cvrčka nebo Tygra.

Všechny ty groteskní i dojemné scény mají s tradičním čínským divadlem společného asi tolik jako Gulikovy detektivky a jeho slavný soudce Ti s čínským císařstvím dynastie Tchang.

Ctí se tu filozofie a principy, ale především živé divadlo, které vrací naše vnímání do čistého světa dětské fantazie. Opotřebované dospělé do něj vrací Divadlo Alfa, z něhož se v posledních letech stává regulérní plzeňská alternativní scéna, opakovaně a úspěšně.