Povedený návrat Brusinek: The Cranberries se v Ostravě předvedli ve skvělé formě

Navzdory silné bouři, která se v sobotu postarala 25 tisícovkám návštěvníků festivalu Colours of Ostrava o bahenní lázeň, způsobila opoždění koncertu The Cranberries a posun následujícího programu o půlhodinu, zanechal 9. ročník festivalu opět velmi dobrý dojem.

Což lze konstatovat i přesto, že v době uzávěrky článku se teprve čekalo na nedělní vystoupení dalších tahounů festivalu, Iggyho & The Stooges.

Jedinou podstatnější lapálií, kterou bouře napáchala, bylo zrušení koncertu Brendana Perryho, někdejšího člena Dead Can Dance. Archa (jak se jmenuje Perryho aktuální album) paradoxně nevyplula kvůli přívalům vod.

Písničkář nevystoupil z obavy před elektrickými výboji z navlhlé aparatury, ale přislíbil přednostní nahrazení koncertu na příštím ročníku Colours.

Povedený návrat Brusinek

Irští The Cranberries představovali pro většinu návštěvníků, kteří do posledního místa zaplnili kapacitu hlavní scény, vrchol festivalu. Kapela se nedržela příslibu, že možná představí i nové skladby.

Dramaturgie stála hlavně na sentimentu a ověřených hitech Animal Instinct, Just My Imagination, Ode To My Family, Salvation či Zombie, což bylo pro fanoušky spíš kladem. Zvláště skladbu Zombie ocenili mohutným sborovým zpěvem.

Zpěvačka Dolores O'Riordanová se předvedla ve velmi dobré náladě, při komunikaci s publikem si třeba nenuceně sedla na kraj pódia a povídala, jako by byla u vás v obýváku. Zavzpomínala, že druhé album No Need To Argue vydali The Cranberries před šestnácti lety a že stejná doba uplynula od její svatby. Zkrátka, úspěšně se snažila působit nehvězdným dojmem, ač zároveň šlo i o profesionální show.

Důležitější je fakt, že Dolores neztratila formu pěveckou. Charakteristické oktávové skoky zvládala s přehledem a únava hlasu doprovázená pouze lehčími intonačními prohřešky se dostavila až během přídavků Promises a Dreams.

Což není vzhledem k technické náročnosti právě písně Dreams a maximálnímu nasazení Dolores během celého koncertu žádná výtka. Kapela občas, třeba v písni Linger, trochu ubírala na potřebném tahu. Ale není proč hledat hnidy na vstřícném představení.

Příval deště i hudby

Zatímco The Cranberries měli štěstí, že se trefili mezi dvě bouře, nadnárodní Afro Celt Sound System odehráli celý jedenapůlhodinový koncert za průtrže biblických rozměrů. Což posloužilo jako důkaz, že i je můžeme řadit mezi hlavní hvězdy Colours. Nejen, že většina publika neutekla hledat přístřeší, ale zjevně si užívala koncert ještě euforičtěji, bez ohledu na provazce deště bušících do těl.

Afro Celt Sound System patří ke spolkům věru vysokoenergetickým. Jejich recept na propojení kultur a věků, od dávných divokých irských jigů a nápěvů západoafrických trubadúrů griotů po neúprosný taneční tah elektronické rytmiky, neztratil na přitažlivosti, přestože opožděná česká premiéra proběhla až dekádu po dobách největší slávy "Afrokeltů".

Kapela by vlastně měla změnit název na Afro Asia Celt Sound System. Vedle harmonických duetů irského pěvce Iarly Ó Lionáirda a guinejského barda a hráče na koru N'Falyho Kouyate exceloval na pódiu především energický hráč na buben dhol či tabla Johnny Kalsi, původem z indického Paňdžábu. Pestrost hudby ACSS, žánrová tolerance, dobrá nálada a výdrž publika všech generací vystihly atmosféru celé hudební události. Doufejme, že tato specifika nesemele rostoucí "masovost" Colours.