Proč se americké Grammy vzdalují světu?

Největším překvapením 53. cen Grammy, které byly předány v noci na pondělí v Los Angeles, jsou úspěchy představitelů menšinových žánrů. Kanadská alternativní skupina Arcade Fire získala cenu za album roku a zpívající jazzová kontrabasistka Esperanza Spaldingová (na snímku) se stala objevem roku a převálcovala tak všeobecně tipovaného idola teenagerů Justina Biebera.

Co je dobré pro Ameriku?

Od poloviny devadesátých let se americký trh rozpadá na dvě scény. V jedné jsou umělci, které můžeme označit za "globální". Jsou úspěšní nejen v Americe, ale po celém světě. V druhé jsou představitelé lokální scény. Jsou to umělci nesmírně úspěšní ve Spojených státech, ale s minimální odezvou kdekoli jinde. Ani v populární hudbě už totiž neplatí to, co bývalo pravidlem v padesátých až osmdesátých letech, že vše, co je dobré pro Ameriku, je dobré i pro zbytek světa.

Zatímco nadnárodní okruh hvězd se v průběhu let zmenšuje, místní je stále širší. Proto jsou rok od roku výsledky Grammy očima zbytku světa, Evropu nevyjímaje, opticky stále vzdálenější celosvětové realitě. V průběhu let si navíc Evropa a Japonsko vybudovaly své vlastní zajímavé scény, o něž je ale ve Spojených státech, zahlcených vlastním hudebním průmyslem, jen minimální zájem. Evropa si nechává jen těžko vnutit Lady Antebellum, kteří v pondělí získali pět Grammy, Drake nebo B.o.B. a běžnou Ameriku zase nezajímá Robbie Williams nebo David Guetta.

I když můžeme mít k výsledkům Grammy výhrady, dá se z nich vyčíst spousta informací o tom, jaký byl minulý rok. Víc než soupis vítězů však obvykle říkají nominace.

Střední proud? Ten už neexistuje

Už jen letmý pohled prozradí, že v podstatě zmizel klasický střední proud. Pryč je i svět velkých hlasů a chytlavých melodií. To, co se dostalo na jeho místo, jsou většinou líbivější podoba rhythmu & blues, soulu a rapu (Alicia Keys, Jay-Z, Rihanna) nebo nové formy country (Norah Jones, Lady Antebellum).

Pokud se někdo domníval, že se Grammy udělují za přínos vývoji populární hudby v daném roce, letošní Grammy ho vyléčily. Největší hvězdy se zabarikádovaly na svých pozicích a nesnažily se přijít s ničím novým. Je to celkem logické. Jen málokterá oblast je zasažena tolika krizemi jako showbyznys.

V takové situaci se neriskuje, spíš se přešlapuje na místě a sází se na jistoty – jako to teď dělají Eminem, Rihanna, Alicia Keys nebo Katy Perry, kteří nabízejí publiku jen to, na co je od nich zvyklé. To, že nakonec v zásadních kategoriích zvítězili Arcade Fire a Esperanza Spalding, je jasný signál, že tento stav bezvětří je nepřijatelný.

Mezi nežánrové špičky se tentokrát dostalo minimum moderního rocku, což potvrzuje tezi, že sudé roky Grammy jsou pro moderní rock a pop rock vždycky chudé. Částečně doopravdy, protože nápor zajímavých titulů se očekává až letos, částečně kvůli menšímu zájmu poroty.

Na něm prodělali například Muse, jejichž deska Resistance ještě do hodnoceného období patřila. Nominaci získali ve třech kategoriích, ale jen jedna z nich byla obecná. Cena za nejlepší rockové album je pro ně nepochybně příjemnou útěchou, ale měli na víc.

Grammy jako beaujolais

Příklad Muse naznačuje další problém. S pojmem Grammy se hodně žongluje, přitom ne všechny gramofonky mají stejnou hodnotu. Sto osm letošních kategorií lze rozdělit zhruba do tří úrovní.

V první jsou ceny obecného rázu – nejlepší skladba, pěvecký výkon, album atd., v druhé jsou ceny žánrové, které přibližně kopírují obecné kategorie, ale zaměřují se přitom na country, rock či metal, v třetí jsou pak ceny, které se vztahují spíš k zákulisí showbyznysu a hodnotí technickou úroveň nahrávek, obal, režii videoklipů. Vyhrávají je ti, kdo se na realizaci hudebních produktů doopravdy podíleli, ale média je většinou započítávají interpretům. Například za klip Love The Way You Lie byli nominováni režisér Joseph Kahn a producentka Mary-Ann Tanedo, ale sdělovací prostředky jej připisovaly interpretům Eminemovi a Rihanně. Nejvíce nominací proto získávají ti, kdo mají příležitost uspět ve všech třech úrovních.

Obrazem: Předávání Grammy: Lesklá show s extravagantní Lady Gaga i přejít do fotogalerie

Ať už dopadly Grammy jakkoli, stále více připomínají marketingovou magii, která se dělává kolem nového beaujolais.

Ze slavnostní estrády spojené s udílením cen se postupně stal celý týden oslav hudebního průmyslu, plný dobročinných aukcí, tiskových konferencí, paralelních cen, diskusních konferencí, večírků a slavnostních vystoupení. Přitom roční odstup nabízí nedokvašený výsledek.

Stačí se podívat na výsledky dvacet nebo třicet let staré a srovnat je s tím, co nakonec historie hodnotí jako nejvýznamnější hudební počiny. Někdy se oba pohledy setkají, ale často spíš člověk kroutí hlavou, proč tehdy určitá deska dostala tolik cen, zatímco jiné, mnohem významnější, si nikdo ani nevšiml.

NENÍ LADY JAKO LADY Zatímco popová megastar Lady Gaga se musela na letošních cenách Grammy spokojit s třemi trofejemi v dílčích popových kategoriích (což vyvážila jevištní show uvedenou extravagantním entrée s futuristickým vejcem), většinu cen posbírala jiná "Lady" - mimo USA téměř neznámá country kapela z Tennessee Lady Antebellum se zpěvačkou Hilary Scottovou.