Poema popisující temný úděl jihoslovanského barda v Moskvě na studiích by vzbudila touhu po Makedonii i v tom, kdo tento region nikdy nenavštívil. Kdo by nechtěl spatřit ona velebná jezera, jejichž barva podle Miladinova přechází od bělavé pro modrou.

Zážitek z návštěvy Peperoncina ale tuto inspirativnost postrádá. Je to jen další z řady středomořských podniků v hlavním městě, a pokud jej srovnáte s konkurencí, skončí v pomyslném žebříčku někde na chvostu.

Hlavní důvod, proč je Peperoncino slabé, je třeba hledat v kuchyni. Jídlo není vysloveně špatné, ale působí, jako kdyby měl kuchař v nepořádku chuťové buňky. Jednou je prakticky bez koření, podruhé někomu ujela ruka s černým pepřem, který zcela převálcoval vše ostatní v kuřecím vývaru, a jindy zase všechna jídla zavánějí chilli papričkami, až oči slzí. Jídlo se stejným názvem poletuje v rámci několika dní na škále od "bez koření" po "překořeněno".

Suroviny, které Peperoncino používá, jsou dobré, ale v kuchyni se promění v bohapustou nudu. Udělat nezáživné jídlo ze svíčkové na hříbcích, to už je docela kumšt. Kuchaři v Peperoncinu se to ale povede bez potíží.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se