Izraelský prozaik David Grossman
David Grossman (1954) se narodil v Jeruzalémě do rodiny, která kupodivu nebyla zasažena holokaustem. Již od deseti let pracoval v rozhlase, v osmdesátých letech ale musel odejít, neboť kritizoval vedení za malou pozornost, kterou věnuje sbližování s Palestinci. Při jedné manifestaci v Jeruzalémě byl pak také zbit policií. V roce 2006 během plnění vojenských povinností zemřel jeho syn Uri.
Debutoval románem Úsměv jehněte (1983) – ten byl stejně jako nyní vydaný román Mít s kým běžet (2000) zfilmován. Česky vyšel v roce 1996 rovněž román Viz LÁSKA (1986). Mezi další autorova díla patří reportáže Žlutý vítr (1987), román Vnitřní pravidla (1991) či svazek rozhovorů s izraelskými Araby Spánek na laně (1992). V loňském roce obdržel Mírovou cenu německých knihkupců.
Marocký prozaik Tahar Ben Jelloun
Tahar Ben Jelloun (1944) se narodil v marockém Fesu a patří k nejznámějším maghribským spisovatelům. V Maroku vystudoval filozofii, v Paříži pak studoval sociální psychiatrii. V současné době působí a žije v Paříži i v Tangeru.
Jeho literární kariéra začala v šedesátých letech, kdy publikoval v marockých novinách a časopisech své básně a politicky orientované články. V roce 1973 mu byl ve Francii vydán první román Harrouda, kterým se zapsal do širšího povědomí čtenařů. Česky dosud vyšla novela Tichý den v Tangeru (2002) a knihy Tati, co je to rasismus? (2004) a Posvatná noc (2007), za niž získal Goncourtovu cenu. Nyní nakladatelství Fra vydalo jeho další knihu Poslední přítel.
Korejský básník Ko Un
Ko Un (1933) se narodil v Gunsanu za japonské okupace. Během korejské války a i následně se dlouhá léta potuloval po Koreji jako žebravý mnich. V šedesátých letech se začal veřejně angažovat, byl opakovaně vězněn a také hospitalizován v protialkoholické a psychiatrické léčebně. Několikrát se pokusil o sebevraždu.
Od osmdesátých let žije na venkově ve střední Koreji a angažuje se pro sjednocený korejský stát. Je autorem řady sbírek, česky vyšly knihy Květy okamžiku (2005) a nyní výbor To je... Autor bývá v posledních letech zmiňován mezi kandidáty Nobelovy ceny.
Švédský romanopisec Steve Sem-Sandberg
Steve Sam-Sandberg (1958) se narodil v Oslu. Švédský publicista, literární kritik a spisovatel pobýval několik let v Praze, o čemž svědčí i kniha Prag (No Exit) (2002). Pracoval v deníku Dagens Nyheter a přeložil autory jako John Berger či Jon Fosse. Napsal „ženskou trilogii“ – Theres (1996) pojednává o německé teroristce Ulrike Meinhofové, Allt förgängligt är bara en bild (1999) o Lou Andreas-Salome a Ravensbrück (2003) o Mileně Jesenské.
Největší úspěch ale zatím slavil s rozsáhlým románem Chudí v Lodži (2009), který nyní vydala Paseka a jenž pojednává především o kontroverzní postavě vedoucího židovské rady Mordechaji Chaimu Rumkowském v lodžském ghettu během druhé světové války.
Polský prozaik Andrzej Bart
Andrzej Bart (1951) se narodil ve Wroclawi. Je autorem románu Rien ne va plus (1991), za nějž obdržel Cenu Kościeleckich, a dalších próz: Pociąg do podróźy (Chuť cestovat, 1999), Don Juan jeszcze raz (Ještě jednou Don Juan, 2006) nebo parodie na detektivku Piąty jeździec Apokalipsy (Pátý jezdec Apokalypsy, 1999). Bestsellerem loňského roku se stal jeho román Rewers (Druhá strana mince, 2010), který byl rovněž zfilmován.
Nyní česky vyšel román Továrna na mucholapky, jenž se stejně jako Chudí v Lodži Stevea Sem-Sandberga zabývá lodžským ghettem a tamním vedoucím židovské rady Mordechajem Chaimem Rumkowským.
