Padesát let bez Hemingwaye: 2. července 1961 nepřežil svou sebevraždu velký spisovatel

Prožil řadu osobních zvratů, miloval dobrodružství, lov i "veselou" společnost, zároveň se dobrovolně při tvorbě uzavíral do samoty. Jeden z nejznámějších amerických spisovatelů Ernest Hemingway, autor slavných děl jako Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana či Stařec a moře, proslul úsporným stylem, v němž je mnoho nevyřčeného.

"Ani vata, ani přídavná jména, ani příslovce. Nic jen krev a kosti a svaly," řekl jednou. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterého trápily deprese, spáchal na jaře 1961 výstřelem z pušky sebevraždu, které podlehl před 50 lety, 2. července 1961, asi tři týdny před 62. narozeninami.

O své tvorbě příliš nemluvil ("Spisovatel by měl psát to, co musí, a nemluvit o tom"), v psaní ale usiloval vždy o poctivost a lakoničnost. Nejspíš právě kvůli obavám o udržení svého literárního standardu jej již od třicítky trápily hluboké deprese, živené navíc prožitými hrůzami válek, které neúspěšně léčil alkoholem.

Pach smrti je cítit i pod hladinou

Celá jeho tvorba se točí kolem otázek polarity mezi životem a smrtí ("Pach smrti musí člověk znát, aby i ve smrti smrt nenáviděl a obdivoval se kráse života"), lásky a statečnosti či boje člověka s okolním světem i vlastními slabostmi. Většina jeho hrdinů nese stopy jeho samého, jsou to vyhraněné individuality. Hemingway byl fascinován mezními situacemi, kdy člověk musí prokázat svou odvahu a čest tváří v tvář smrti.

Vedle slavných románů (řada z nich byla zfilmována) je Hemingway často vyzdvihován za své povídky, které vynikají zkratkovitostí, sugestivní evokací nálady a dialogy, které jsou oproštěny od všech stylistických klišé. Jeho povídky nestaví na vyhrocené pointě či dějovosti, spíše na "podtextu"; někdy se mluví o Hemingwayově "teorii ledovce" (to hlavní je skryto pod hladinou).

Lovec, boxer, novinář, voják

Hemingway, jenž svými postupy ovlivnil řadu spisovatelů (třeba Jacka Kerouaka, Charlese Bukowského, J. D. Salingera či Chucka Palahniuka), byl svojí povahou dobrodruh. Narodil se 21. července 1899 v chicagském předměstí Oak Park v rodině lékaře - vášnivého lovce, již od dětství se formoval jeho blízký vztah k lovu a přírodě. V mládí boxoval a hrál americký fotbal. V 18 letech zahájil svoji novinářkou dráhu v listu The Kansas City Star, po půl roce ale odešel do bojišť první světové války.

Působil jako dobrovolník Červeného kříže v Itálii, kde byl těžce raněn a kde se stal antimilitaristou. Vzpomínky na válku i na milostné vzplanutí ke zdravotní sestře zpracoval o deset let později ve slavném románu Sbohem, armádo.

Po válce působil v novinách v USA a poprvé se oženil (celkem byl ženatý čtyřikrát a měl tři syny). V prosinci 1921 odjel jako zahraniční zpravodaj do Paříže, kde jej ovlivnil Ezra Pound a Gertuda Steinová; Steinová tehdy pro Hemingwaye a jeho americké literární vrstevníky, kteří na evropských frontách zakusili hrůzy války, vymyslela označení "ztracená generace".

Pobýval ale také v Itálii, ve Španělsku si zamiloval býčí zápasy, o kterých psal v knihách Fiesta a Smrt odpoledne. Pařížský pobyt Hemingwaye zase inspiroval ke knize Pohyblivý svátek, která však vyšla až posmrtně.

Po návratu do USA působil dál jako novinář a stal se katolíkem. V roce 1928 spáchal jeho otec sebevraždu, což jej výrazně zasáhlo, o rok později ale slavil úspěch s románem Sbohem, armádo, což jej finančně zabezpečilo.

Pletky s KGB

Hemigway jezdil také na lovy do Afriky (své zážitky zpracoval do knihy Zelené pahorky africké), žil na Floridě, Bahamách či na Kubě. Během občanské války ve Španělsku zde působil jako zahraniční korespondent. O této válce napsal asi nejslavnější román Komu zvoní hrana (1940), kterého se za pět měsíců prodalo půl milionu výtisků.

V období druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu v Karibiku, poté cestoval Evropou jako válečný korespondent a zúčastnil se osvobození Paříže. Ve 40. letech byl údajně agentem sovětské tajné služby KGB, ale ne moc užitečným.

Osamělý život

Řada jeho dalších povídek a novel se odehrává na Kubě, kde posléze bydlel. Největší ohlas z nich vzbudila novela Stařec a moře (1952), oslava věčného zápasu člověka s přírodou i hold lidské statečnosti a družnosti. Za ní dostal Pulitzerovu i Nobelovu cenu (1954). Slavnostního ceremoniálu ve Stockholmu se však Hemingway pro svůj zdravotní stav nezúčastnil, v krátkém textu, který přečetl americký velvyslanec, napsal: "Psaní, ve svém nejlepším případě, je osamělý život."

V 50. letech měl Hemingway zdravotní problémy a časté deprese. V roce 1960 byl v Idahu hospitalizován s vysokým tlakem, nemocí jater, cukrovkou a depresemi. Zemřel 2. července 1961, asi tři týdny před 62. narozeninami.