Ismail Kadare

V Evropské unii se žije dobře, to nikdo nemůže říct... Na eurodotace je sice potřeba vyplnit tolik lejster, že to nikdo nedokáže, a lovecký salám se musí v Bruselu obhajovat stejně jako masový vrah ze Srebrenice. Ale i když po tom všem už člověk někdy kouká, jako kdyby měl prázdný eurovčelín, ještě vždycky se může dosyta nalokat rumu, i když se mu teď může říkat jenom Tuzemský.

Proto je jen těžko pochopitelné, že jsou v Evropě státy, které stojí mimo. Třeba taková Albánie, země, o které člověk, jak je rok dlouhý, nic neslyší. Jako by snad ani v Evropě nebyla. "Albánie se od svého kontinentu odtrhla před šesti staletími," řekl před čtyřmi lety v rozhovoru v souvislosti s českým vydáním knihy Krvavý duben albánský prozaik Ismail Kadare, jenž se stal v roce 2005 prvním nositelem Man Booker International Prize.

Exotičnost Albánie jako by potvrzovaly i jeho knihy, vždyť v Krvavém dubnu stála zápletka na takzvaném kanunu, tedy zvykovém právu, při němž je smrt trestána smrtí. A v nyní vydané próze Kdo přivezl Doruntinu? zas zápletku tvoří besa, tedy daný slib, jenž musí být splněn navzdory jakýmkoliv překážkám, třeba i smrti.

Nejkrutější a nejprimitivnější

Ale na druhou stranu, jaká exotičnost? Vždyť i v Albánii žijí lidé, a navíc tam také vládl komunistický režim, takže lze nalézt mnoho známých prvků již v životopise Ismaila Kadareho (1936). Studoval na moskevském Gorkého institutu, ale poté se několikrát odhodlával k emigraci na Západ, do Francie však odešel až v roce 1990.

Jeho knihy mohly v Albánii vycházet, neboť nebyl disident a hrál s komunistickými pohlaváry hru na "socialistický realismus", často však byly krátce po vydání staženy z prodeje. Prózy Ismaila Kadareho nicméně směly být zároveň publikovány v zahraničí.

To vše je tedy českému čtenáři velmi povědomé, i když Ismail Kadare upozorňuje: "Albánie byla nejkrutější, nejprimitivnější zemí východního bloku." Ovšem i v těchto podmínkách mohlo vznikat opravdové umění, které - jak také z vlastní zkušenosti víme - se ovšem s naplňováním požadavků socialistického realismu vylučuje.

Důkazem toho budiž právě knihy Ismaila Kadareho, z něhož čeští čtenáři již mohli číst román Generál mrtvé armády (1963), jenž byl přeložen v roce 1990 z albánštiny, před čtyřmi roky pak vyšel již zmíněný Krvavý duben (1978), který byl přeložen z francouzštiny - autor od té doby, co opustil Albánii, francouzské verze autorizuje. Nyní vydaná próza Kdo přivezl Doruntinu? (1979) byla opět přeložena z albánštiny, ovšem s přihlédnutím k francouzskému, necenzurovanému vydání.

Kapitán Stres vyšetřuje

Už podle počtu stran se dá odhadovat, že půjde o novelu, tedy o jakousi příběhovou přímku. Což se také při čtení knihy potvrdí. Zároveň však jde i o prozaický mnohostěn - je to stejně tak detektivka jako historický román, duchařský příběh i drsná horská story. Jenže to vše Ismail Kadare nerozmixoval do nepoživatelné kejdy, nýbrž dokázal, aby se tyto příběhové roviny v jeho stručné próze v náznacích vzrušivě prolínaly.

Příběh je prostý. Matka vdá jedinou dceru do strašné dálavy, do Čech, kam se jede dva týdny na koni. A krátce na to v důsledku války a morové nákazy zemře všech jejích devět synů. Po třech letech se najednou dcera vrací domů a následně si obě ženy navzájem přivodí těžký šok. Doruntina matce oznámením, že ji přivezl bratr Konstantin. Matka Doruntině pak odpovědí, že Konstantin stejně jako další bratři je již tři roky mrtvý... Kapitán Stres se ujímá tohoto neuvěřitelného příběhu a snaží se vypátrat, kdo Doruntinu skutečně přivezl.

Stejně jako v předchozích dvou knihách, ani tentokrát tedy Ismail Kadare nešetří smrtí. Jeho ponurá próza v sobě však skvěle mísí albánskou mytologii s moderními postupy. A tak je člověk rád, že se může opět s vynikajícím dílem tohoto albánského autora setkat. Tuzemskému čtenáři však především nejde na rozum, že mohla Doruntina tak snadno hodit za hlavu veškerou českou pohostinnost a vrátit se do té smutné země. Od začátku bylo přece patrné, že se jedná o mrtvý projekt.

Ismail Kadare
Kdo přivezl Doruntinu?
(Přeložila Orkida Borshi)
Dybbuk, Praha 2011, 144 stran, 199 Kč

DVOJÍ HRA
Ismail Kadare vnímá svou situaci za dob komunistického režimu v Albánii jako schizofrenní. Ačkoliv žil ve stalinistické zemi, snažil se podle vlastních slov být spisovatelem jako všichni ostatní kdekoli ve svobodném světě. O tom, že se mu to dařilo, svědčí i nyní česky vydaná kniha Kdo přivezl Doruntinu?.
FOTO: REUTERS

"Ani tentokrát Ismail Kadare nešetří smrtí. Jeho ponurá próza v sobě však skvěle mísí albánskou mytologii s moderními
postupy."