Některé postavy se v lidské historii neustále vracejí či recyklují - třeba Odysseus nebo Sisyfos. Ale o nich si člověk s každým nepopovídá - jsou tu však literární postavy, které opravdu zlidověly, třeba Robinson Crusoe či Sherlock Holmes. Důkazem toho budiž, že jejich jména se stala osloveními, jimiž se lidi s nadsázkou charakterizují. A rovněž nadále zůstávají tématem literárním.

V roce 1967 publikoval francouzský autor Michel Tournier - později proslulý románem Král duchů - knihu Pátek aneb lůno Pacifiku, o devatenáct let později vydal román s názvem Foe také jihoafrický prozaik John Maxwell Coetzee, který v roce 2003 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

V českém prostředí má Robinson Crusoe poněkud zvláštní odkazy - jednak je tu kniha Marie Majerové Robinsonka (1940) a především převyprávění románu Daniela Defoa z pera Josefa Věromíra Plevy, které četl v mládí téměř každý.

Čekání na Pátka

Vraťme se proto raději ke světovému kontextu. "Pátkovský" debut Michela Tourniera v českém překladu vyšel před pěti lety. Nyní jej následoval také román Johna Maxwella Coetzeeho, jemuž se přitom dostalo nanejvýš podivného titulu Ďabiel DeFOE. Snad se překladatelka snažila naznačit to, že Foe bylo původní jméno Daniela Defoa, ale zároveň znamená "nepřítel"...

Současná doba není, co se týče literatury, nijak výbojná. Na jednu stranu dominují popové bestsellery, které si s ničím příliš nelámou hlavu. Na druhou stranu jsou na pomyslné špici literárních výkonů díla autorů, kteří jsou vzdělanými intelektuály - což se silně odráží i v jejich beletristických pracích.

Jedním z hrstky těchto vědoucích je i nyní v Austrálii žijící John Maxwell Coetzee - z jeho románů jako bychom kromě jiného také stále odčítali gesto odevzdanosti: Copak můžu dělat víc - po všech těch modernistech, po Kafkovi, Beckettovi...? Zdá se, že jediné, co dnes zbývá, je co nejvíc čerpat ze tmy lidského života, kterou tito literární vizionáři z 20. století dokázali osvětlit.

Nemáš jazyk, nemáš příběh

V románu Foe se toto literární dědictví snoubí se snahou udržet se čtenáři společné téma, jímž je zde "robinsonáda" - neplést si s odvážnými zákroky fotbalového brankáře Robinsona. John Maxwell Coetzee totiž ve svém příběhu nechá na ostrov - kde přežívá ztroskotavší Cruso s Pátkem, který má navíc vyřízlý jazyk - doplavat z jiné ztroskotané lodi také ženu, Susan Bartonovou.

U autorského typu, jakým je John Maxwell Coetzee, ale nepřekvapí, že mu nejde ani tak o samotné vyprávění příběhu Crusa, Pátka a Susan Bartonové, nýbrž o to, jaké jejich osudy skutečně byly či jsou, jak to vypátrat a též jak je pak vyprávět. Nicméně i Coetzeeho příběh se sune kupředu: Cruso se se Susan Bartonovou milostně spojí, pak odplují na lodi do Británie, po cestě ovšem Cruso zemře a následně se Susan snaží příběh nastínit spisovateli (De)Foovi.

Tady nastává další problém s vyprávěním a tvarem příběhu, protože (De)Foe považuje z hlediska případného románu za podstatné, nosné něco jiného než Susan, jež tento příběh zažila. Ostatně podle (De)Foa je zde i otázka, zda by nebylo lepší její postavu z vyprávění vůbec vypustit... Nejzáhadnější postavou ale zůstává Pátek s vyřízlým jazykem, jenž tak svůj příběh vyprávět nemůže, mohou o něm mluvit jen druzí, kteří se ovšem zas mohou pouze dohadovat - odkud pochází a kdo mu jazyk vyřízl?

Jestliže Robison Crusoe Daniela Defoa tedy reprezentuje román jakožto text zprostředkovávající velký příběh, pak Foe Johna Maxwella Coetzeeho problematizuje samotné vyprávění i vztah příběhu a jeho postav k autorovi.

Je to proto, že je jiná doba, která nemá velké příběhy? Nebo proto, že dnes se ohlížíme do minulosti a klademe si otázky - protože historie je plná nevyřešených problémů, a tak se nemůžeme kloudně pohnout dopředu? Jsme snad ztroskotanci jako Robinson a současná literatura má stejnou sílu jako vyprávění Pátka s vyřízlým jazykem?

John Maxwell Coetzee
Ďabiel DeFOE

(Přeložila Edita Drozdová) Metafora, Praha 2011, 136 stran, 249 korun

V řadě svých knih se jihoafrický nositel Nobelovy ceny za rok 2003 věnoval zachycení situace ve své zemi. Od roku 2002 ale již žije v Adelaide a navíc je od roku 2006 australským občanem. Nyní vydaný román Foe z roku 1986 je už jeho jedenáctou knihou v českém překladu.
FOTO: PROFIMEDIA