Dlouho očekávaný projekt, který popisuje záměry Ministerstva kultury České republiky s největšími pražskými divadelními domy, je na světě. Jmenuje se Koncepce transformace státních příspěvkových organizací Státní opera Praha a Národní divadlo. Dnes ministerstvo kultury koncepci oficiálně představí.

Nečte se úplně snadno. Jazyk dokumentu, zbytnělý manažersko-marketingovou frazeologií, není nejlepší vizitkou. Sympatická je naopak jeho otevřenost. Vedoucí pracovní skupiny Daniela Gadasová nebo náměstek ministra Radek Zdráhal zdůrazňují, že materiál je "živý" a že konkrétní řešení se mohou vyvíjet a proměňovat s tím, jak se budou objevovat výsledky zadaných auditů a analýz a prohlubovat poznatky týmu reformátorů. Ten by měl zásadním způsobem posílit nový ředitel Národního divadla. Výběrové řízení bude vypsáno příští rok na jaře.

Je zřejmé, že koncepce hledá inspiraci v praktických zahraničních zkušenostech, srovnává, konzultuje v Rakousku, Německu i Skandinávii - to je sice normální, ale v oblasti provozu tuzemského divadla celkem nevídané.

Nejde o peníze, ale o tvorbu

Zásadní věc se z koncepce vyčíst dá. V případě Národního divadla a Státní opery rozhodně nezůstane jen u slučování. Ministerstvo kultury má vůli z gruntu řešit organizační strukturu, legislativní otázky spojené s její proměnou, ale také investice do nového výrobního a skladovacího zázemí.

Smyslem změn není ušetřit peníze, ale investovat je tak, aby se zásadně zlepšily podmínky pro uměleckou tvorbu, aby Národní divadlo mohlo obstát v evropském kontextu.

Záměr transformace je popsaný ve třech krocích, dokončena má být v roce 2014. Počítá se s tím, že bude třeba si podrobně prohlédnout vnitřní chod Národního divadla a Státní opery, o nějž se zřizovatel dlouhá léta nezajímal. Udělat inventuru, co vlastně divadla v zázemí ke svému efektivnímu fungování opravdu potřebují. Zavádět řešení, která se osvědčila v zahraničí a jsou účelnější i levnější: například systém skladování kulis, software, který umožní průběžné sledování a kontrolu jednotlivých procesů, třeba i spotřeby materiálu v dílnách a podobné detaily.

Projektové řízení

Národní divadlo by mělo přejít na takzvané projektové řízení, které umožňuje lépe definovat jednotlivé úkoly a očekávání s nimi spojená i lepší kontrolu - rozpočtovou i tu uměleckou.

V organizační struktuře by měla přibýt ministrem jmenovaná správní rada, orgán, který by mu měl pomoci s kontrolou činnosti Národního divadla. Poradním orgánem ředitele Národního divadla by se naopak měla stát rada dramaturgická.

Rozpočet evropských rozměrů

Koncepce chápe Národní divadlo více než dosud jako celek a předpokládá větší komunikaci a spolupráci mezi soubory opery, činohry a baletu. Společný by měl být divadelní servis i PR tým, který by "značce" Národní divadlo pomáhal získat renomé.

Připravovat se budou investice pro vybudování moderního výrobního a skladovacího zázemí, rekonstrukce Anenského areálu a Nové scény. S jejich financováním stejně jako případnými náklady na transformaci a s motivačním nastavením odměn ministerstvo počítá. Uvolnění peněz však bude podmíněno změnami ve fungování Národního divadla.

Rozpočet Národního divadla by se mohl v budoucnu pohybovat okolo čtyřiceti milionů eur a začal by se blížit evropským měřítkům.

Ještě není vyhráno

Je dobré, když ministr kultury Jiří Besser vzal fakt, že příspěvkové organizace jsou svým způsobem "jeho firmy" vážně. Nezajímá ho jen, zda vyjdou s penězi, ale rovněž to, jak fungují a jakou práci odvádějí. Má vůli je měnit.

Jen je třeba správně odhadnout a trefit míru a účelnost ministerského vlivu - jak dokládá kauza se společnými nákupy až na úroveň toaletního papíru.

Tým připravující transformaci vykročil dobrým směrem. Může změnit nejen provoz Národního divadla, ale také způsob, jakým se v Česku o podobných státních institucích přemýšlí. Nová koncepce je ale zatím opravdu jen začátkem. A nemá rozhodně vyhráno.

Autorka je divadelní publicistka a členka grantové komise ministerstva kultury