HN: Kdo k vám na degustaci hmyzu nejvíce chodí?
Většinou bývají odvážnější ženy. Tak devadesát procent lidí, kteří si udělají v restauraci rezervaci, jsou dámy, které se hmyzu nebojí a rády si ho vyzkouší. Když dělám prezentace na školách, tak to vůbec není problém. Středoškoláci se spíš předhánějí: já to sním, co ty? Nestává se, že by hostné nedojedli. Vědí, za čím sem jdou. Když ochutnají, zlomí tu bariéru, nemají s tím problém.

HN: Mají ke všem druhům hmyzu stejný přístup?
Švába někdo opravdu nedá. Ani ne tak kvůli předsudkům nebo chuti, šváb chutná po arašídech. Hmyz vůbec chutná po tom, kde žije. Ten, který žije nad zemí, po oříškách, vodní hmyz po rybách... Ale zpátky ke švábovi. Má hodně tuhou skořápku, takže je potřeba trochu kousnout. V degustačním menu švába mám, smaženého v těstíčku jako poslední chod před dezertem, ale každý si ho neobjedná.