Nahlédněte do slavného lahůdkářství Paukert, kam chodil na chlebíček už Vlasta Burian

Na chlebíček k Paukertovi si rád zašel už Vlasta Burian, Jan Werich i Karel Čapek. Proslulou delikatesou však nepohrdla ani Ema Destinová či Adina Mandlová. Vyhlášené lahůdkářství má své místo na Národní třídě už téměř sto let, manželé Jan a Štěpánka Paukertovi jej poprvé otevřeli roku 1916.

Podnik přežil první i druhou světovou válku, v roce 1952 o něj však Paukertovi vlivem tehdejšího režimu přišli a až roku 1991 jej rodina získala zpět. Provozu se ujal Richard Švec, nevlastní syn Jana Paukerta mladšího. Nedařilo se mu, a proto se rozhodl rodinnou tradici přerušit a lahůdkářství pronajmout.

Z několika zájemců vybrali Švecovi v červenci roku 2008 Radima Bobka s jeho třemi společníky, kteří už tehdy provozovali nedalekou francouzskou restauraci a vlastnili i firmu dovážející vína ze zahraničí.

"Pan Švec říkal, že už nechce podnik dál provozovat, protože to neumí. Obchod jsme našli v havarijním stavu. Vpředu stály tři zoufalé prodavačky a vitrína, která ani nefungovala. Byl to opravdu smutný pohled na vyhlášené lahůdkářství," popisuje Radim Bobek.

Podnik mají pronajatý až do roku 2028. "Panu Švecovi, jakožto majiteli domu, platíme pouze nájemné. Firmu jinak vedeme my," říká spolumajitel, který dříve zašel nakoupit k Paukertům opravdu výjimečně. "Věděl jsem, že tu lahůdkářství je, ale jelikož zde nebylo prakticky co kupovat, tak pro mě nebylo zajímavé sem chodit. Já navíc nejsem chlebíčkový typ," vysvětluje.

Neměli jsme zkušenosti, tak jsme začali rekonstruovat

Ačkoliv tradice podniku sahá až do dob Rakouska-Uherska, noví majitelé museli začínat od nuly.

"Nevěděli jsme, jak lahůdkářství funguje, kolik sem chodí lidí. Chtěli jsme si tu udržet prodavačky, ale všechny skončily. Zkoušeli jsme tedy prodejnu měsíc provozovat sami, abychom obhlédli situaci. Na konci července 2008 jsme ale zavřeli a celý prostor začali rekonstruovat. Ocitli jsme se vlastně úplně na začátku," vzpomíná Bobek.

Prý koketovali i s myšlenkou, jestli nepřestavět podnik do původní podoby z počátku dvacátého století. "Nakonec jsme se neodvážili z toho důvodu, že by mohl vzniknout nějaký kočkopes. Nechtěli jsme, aby to tu vypadalo jako prvorepublikový antikvariát," vysvětluje.

Historii podniku tak alespoň připomínají fotografie na stěnách.

Slavnostního otevření se v říjnu roku 2008 zúčastnil i syn zakladatele Jan Paukert mladší "Bylo mu kolem devadesáti let. Vzpomínám si na jeho oči. Viděl jsem v nich radost, že podnik funguje dál," říká Bobek. "Zavázali jsme se, že budeme pokračovat v tradici českého lahůdkářství. I proto si myslím, že si nás vybrali za následovníky," dodává.

Sázka na dezerty nevychází, lidé žádají klasiku

Ačkoliv noví majitelé v tradici pokračují, zkouší zaujmout i sortimentem, který dříve lahůdkářství nenabízelo. V prodejně proto najdeme i celý pult plný čokoládových dortů, laskonek, větrníků či indiánů. Zákazníky však nová nabídka zatím příliš neoslovuje.

"Možná, že lidé nejsou připraveni na fakt, že v lahůdkářství je k dispozici i něco sladkého. Když se řekne Paukert, každý si vybaví jen chlebíček. Takže asi ještě chvilku potrvá, než si lidé zvyknou," myslí si Bobek. Z nabídky však zatím dezerty stahovat nechce.

Chtěli jsme jídelnu s tácem, abychom si nekonkurovali

Naopak velmi si pochvaluje jídelnu, kterou zřídili v zadní části provozovny. "Chtěli jsme udělat tradiční jídelnu s tácem, kde máte českou klasiku. Zaprvé proto, že kolem je spousta kanceláří a lidé nemají tolik času jíst. A za druhé proto, že jsme nechtěli dělat konkurenci sami sobě, protože blízko máme vlastní restauraci," vysvětluje podnikatel.

V menu mají kromě denních nabídek i stálé pokrmy. "Například řízek s bramborovým salátem musí být připravený vždy. Český národ na něj trpí a někteří lidé sem chodí každý den pouze na řízek. Když ho nemáme, je problém," říká.

Obložení chlebíčků mění podle ročního období

Paukertovo lahůdkářství se však nejvíce proslavilo právě chlebíčky. Dokonce se traduje, že se jedná o jeho vynález. "Troufnu si říct, že máme nejlepší chlebíčky v Praze. Spousta lidí řeší, že je máme dražší než konkurence. Na druhou stranu, u nás máte možnost si i posedět a nehrozí vám, že chlebíček skončí například na košili. Potom už nerozhoduje, jestli stojí dvacet nebo pětadvacet korun, když si k tomu připočtete čistírnu nebo rovnou novou košili," míní Radim Bobek.

VÍCE O JÍDLE

 

 

 

 

 

Vše o jídle a jeho kvalitě

NALEZNETE ZDE

Denně vyrobí zaměstnanci lahůdkářství přibližně tisíc chlebíčků. Jejich druh závisí i například na tom, zda je léto, nebo zima. "Když jsou suroviny v zimě drahé, snažíme se je nenabízet. Nechceme, aby například chlebíček s rajčaty stál jednou tolik co v létě," vysvětluje spolumajitel.

Denně podle něj prodají pět set chlebíčků. "Další dodáváme kupříkladu do Národního divadla, firmám, ale zásobujeme i ostatní lahůdkářství, která si je nevyrábí sama," říká.

Pro současné majitele je to tak příležitost, jak působit i mimo prostor kamenné prodejny. Ve smlouvě totiž slíbili, že neotevřou žádnou další pobočku. "Je to náš závazek vůči panu Paukertovi. Jeho přáním bylo, aby obchod byl právě tady," vysvětluje Bobek.

Národní je problém, tramvaje tu jezdí rychle

Sám podnikatel ale nevidí polohu na Národní jako výhodnou. "Ulice má spoustu problematik. Není tu kde zaparkovat, zastávky hromadné dopravy jsou odtud stejně daleko a zrovna kolem nás jezdí tramvaje nejrychleji. Určitě by bylo výhodnější, kdyby byl podnik posazený blíž centru. Naším tajným přáním je, aby se Národní ulice přejmenovala na Paukertovu a zároveň tu měla i zastávku," dodává Radim Bobek zasněně.

SPOLUMAJITEL
Radim Bobek převzal lahůdkářství s dalšími třemi společníky v roce 2008. "Obchod byl v havarijním stavu. Vpředu stály tři zoufalé prodavačky a nefunkční vitrína. Byl to smutný pohled na vyhlášený podnik," říká.
FOTO: HN - LUKÁŠ BÍBA

• Diskuse
• Celkem 10 příspěvků