20 let nakladatelství TORST

Torst

Rozhovor Josefa Chuchmy s Viktorem Stoilovem a Janem Šulcem

 

Kdy jste se vy dva poprvé setkali?

Viktor Stoilov: To ať raději řekne Honza, ten si všechno pamatuje lépe.

Jan Šulc: Poprvé jsme se setkali v září 1983 v Hředlích na Rakovnicku na chmelové brigádě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Byli jsme ubytováni ve stejném pokoji. A s námi několik dalších lidí. Například Vláďa Eisenbruk, což byl pak pět let můj spolužák ve studijním kruhu. Nebo budoucí filozof Karel Thein.

Také si z Hředlí vzpomínám na Jovanku Šotolovou, která se později stala překladatelkou z francouzštiny. Ve stejné vesnici jsme pak byli na chmelu i o rok později, v září 1984, tehdy tam pro nás vystoupil Slávek Janoušek a na návsi zahrála skupina Nerez.

Zdeněk Vřešťál tam přednesl hezké trojverší: Kdybych měl tuberu / a modrou knížku / nemusel bych dělat výšku.

Přesně si též vybavuji chvíli, kdy v předvečer odjezdu z chmelové brigády v místní hospodě kdosi řekl, že se od Evy Zábranové – studovala tehdy anglistiku – dozvěděl, že zemřel její tatínek. Zábranovo jméno jsem tehdy znal z jeho překladů próz Arthura Conana Doyla, poezie amerických beatniků a z básnické sbírky Stránky z deníku. Evu ani Marii Zábranovou jsem v té době ještě neznal.