reklama
reklama
1. 2. 2012 | poslední aktualizace: 1. 2. 2012  13:43
Lidé pochválí i zatuchlou kávu

Lidé pochválí i zatuchlé kafe. Často nevědí, jak má vlastně chutnat, říká majitel Domu kávy na Letné

Hlavně jde o dobré kafe, říká Tomáš Bilík, který šest let vaří a prodává kávu v suterénu letenského činžáku. Povědomí Čechů o dobré kávě podle něj není dobré. Proč? Třeba to, jak automaticky přijímají velké či malé espresso v nápojových lístcích některých kaváren. Espresso je prostě jen jedno.
Michal Pavec
Michal Pavec
redaktor
Čtěte více o: gastronomie | káva | kavárna | profil | jídlo
Majitel Domu kávy na pražské Letné Tomáš Bilík
Majitel Domu kávy na pražské Letné Tomáš Bilík
foto: HN - Michaela Hasíková

Nechci všechny zákazníky na světě, zdůrazňuje Tomáš Bilík. Není tradiční kavárník, jeho Dům kávy v suterénu letenského činžáku je spíš obchodem, kde si lidé mohou také nechat uvařit espresso, cappuccino nebo namíchat docela jiný drink. Základem jeho podniku ale je dobrá a kvalitní káva. Ovšem ani to nemusí zákazníkům vždycky stačit.

"Jeden pán mi tady dupal na schodech, že mu toho turka prostě musím udělat. Snažil jsem se mu vysvětlit, že si podle mě neváží svého zdraví," vypráví podnikatel, který už šest let v zapadlé Jirečkově ulici úspěšně propojuje vaření kávy s prodáváním domácích kávovarů, konvic nebo balených zrnek a směsí. Bilíkova prodejna patří v Praze mezi nejuznávanější podniky svého druhu, zaměstnává například úspěšného pražského baristu Jakuba Hartla.

reklama

Majiteli Domu kávy nevadí, že není na očích a jeho zákazníci si k němu musí hledat cestu. Pak to ale podle něj stojí za to. "Kdybych měl obchod na hlavní třídě, měl bych možná třikrát vyšší tržbu. Jenže bych se musel stresovat, abych zaplatil nájem. Tady mám na lidi čas, můžu jim třeba vysvětlit, jak funguje kávovar, který prodávám. Nebo se s nimi bavit o kávě," vysvětluje Tomáš Bilík.

To je pro pětačtyřicetiletého obchodníka, který v zahraničí absolvoval řadu odborných školení, často výzva. Bilík se netají názorem, že povědomí Čechů o dobré kávě není zrovna dobré. Jeho oblíbená témata? Třeba to, že neexistuje žádné velké či malé espresso, jak stojí v nápojových lístcích většiny pražských kaváren. Je prostě jen jedno.

"Když někdo přijde a řekne, že chce velké espresso, tak si holt vyslechne litanii a blbé kecy," směje se. Ta debata vypadá modelově asi takto: "Dejte mi velké espresso" - "Velké espresso?" - "Ano" - "Vy si lijete vodu do slivovice?" - "Do slivovice? Proč bych to dělal?" - "A proč si jí chcete ředit kafe?"

Někdo na "osvětovou" hru Tomáše Bilíka přistoupí, někdo ne. Co pak? Nemusím mít každého zákazníka, znovu zdůrazňuje Tomáš Bilík.

Přišlo to v Belgii

Přitom tento letenský fajnšmekr přiznává, že kávu začal pít až před dvaceti lety. Do té doby nebyl důvod. Českým domácnostem vládl klasický turek, který ho nikdy nelákal. Jako dítě strávil patnáct měsíců v Indii a jeho tatínek se leccos naučil o přípravě čaje, dával tedy radši přednost jemu. Radost z kávy přišla najednou, až v roce 1991, kdy absolventa zahraničního obchodu na VŠE pozval na návštěvu kamarád z Belgie.

"Kávu jsme pili třeba na bruselském náměstí nebo v pevnosti u vjezdu do antverpského přístavu. Měli jsme krásný výhled, kolem chodily hezké holky. A mně se chuť kávy najednou začala dostávat pod nehty. Kamarád mi ukázal, že káva se nesmí pít rychle a člověk si ji může užít," vzpomíná Tomáš Bilík.

VÍCE O JÍDLE

Byla to náhlá inspirace i pro jeho pracovní život. Začal se zajímat, jak se káva správně připravuje a našel si místo ve firmě, která dovážela profesionální kávovary a filtrační přístroje. V roce 1994 pak rozjel v Modřanech vlastní podnikání. Prošel několika školeními o kávovarech, zúčastnil se i českých soutěží v přípravě kávy.

Jeho společnost kupovala stroje ze zahraničí a dodávala je distributorům kávy a ti je pak nabízeli restauracím. Jeho firma zajišťovala i servis. Jenže byznys se postupem času začal horšit, distributoři na servisu s oblibou šetřili. "Dnes už si ho kvůli tomu musí zajišťovat sami," shrnuje Tomáš Bilík tuto fázi svého podnikání.

 

Atmosféru nedělá nábytek

Své podnikání stočil k prodeji domácích kávovarů a balené kávy. Jako obyvatele Letné už ho navíc nebavilo dojíždět do vzdálených Modřan. A taky začal lidem kávu vařit - byť z toho zpočátku neměl ani korunu. V pronajatém letenském suterénu začal na konci roku 2005 upravovat prostory pro budoucí obchod.  

"Teprve jsem brousil a lakoval bar, který mi přivezli. Kávovar ale fungoval a lidi z ulice cítili vůni kávy. Já jsem jim kávu celý prosinec a půlku ledna vařil a doslova rozdával kolemjdoucím. Stejní lidi na ni chodili dál, i když se v polovině měsíce začalo normálně platit," líčí Tomáš Bilík.

Na první pohled není jeho krám nijak útulný. Chybí záclonky, židle neladí se stolky. Stěny nezdobí obrázky, ale regály se zbožím. To ale úspěchu jeho kavárny nestojí v cestě.

"Snažím se lidi bavit, ukazovat jim a vysvětlovat, tím jsem svůj obchod zútulnil. Mám tu rozháraný nábytek, ale to je druhořadé v porovnání s tím, že jsem chtěl, aby v šálku byla excelentní káva," vysvětluje Tomáš Bilík s tím, že kdyby vsadil na designový interiér, museli by si jeho zákazníci výrazně připlatit.

Na to, jak je dobrá, je jeho káva opravdu levná. To ho prý drží nad vodou i s příchodem krize. "Nechci, aby u mě lidi přemýšleli, zda si espresso dají, či nedají. Ale jestli si koupí jedno, nebo dvě," vysvětluje.

Jeho cíl? Chtěl by, aby si lidé v Česku kávu uměli víc užívat a nebyli spokojení s tím, co ve většině kaváren dostávají. V Praze zná jen čtyři až pět kaváren, kde si může dát kávu, aniž by podle svých slov riskoval. "Lidé často nevědí, jak má chutnat. Jsou schopní vypít zatuchlé kafe, a ještě ho pochválit, jak bylo dobré. Když jim naservíruju pravé espresso, tak mi někteří řeknou: To je síla, to mi urve srdce. Ale turka, kde je kofeinu mnohonásobně víc, klidně vypijou," posteskne si Tomáš Bilík.

 

Dům kávy

Tomáš Bilík provozuje Dům kávy v Jirečkově ulici sedmým rokem. Za tu dobu se stihl i přestěhovat, ale jen do sklepa vedlejšího domu, který měl úplně stejný půdorys. Ale navíc měl sklad. Ten chce nyní přesunout do dalších prostor a ve stávajícím skladu udělat školicí středisko pro amatéry i profesionály, kteří se chtějí o kávě dozvědět víc. Tomáši Bilíkovi je 45 let, na VŠE vystudoval zahraniční obchod. Ve své prodejně nenabízí jen kávu a další nápoje, ale na požádání předvádí fungování kávovarů, které prodává. "Většina lidí si kupuje překvapení, krabici s cenou. A já je třeba naučím, jak se šlehá pěna. Jak trubici správně naklonit, vám návod neřekne," dodává Bilík.

 

Lidé často nevědí, jak má káva chutnat. Vypijou zatuchlé kafe, a ještě ho pochválí.


 

JEN NA DOBROU KÁVU
Obchod nabízí do šálku kávu ze dvou směsí. "Máme takzvanou italskou, která by měla chutnat pořád stejně. Nabízíme i plantážní kávu, u níž každá sklizeň musí být jiná," popisuje majitel Domu kávy Tomáš Bilík.
FOTO: HN - MICHAELA HASÍKOVÁ

Autoři: Michal Pavec
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Lidé pochválí i zatuchlé kafe. Často nevědí, jak má vlastně chutnat, říká majitel Domu kávy na Letné (Rob)
Já nevím, školy nemám, ale 'velké expreso' neboli 'caffé lungo'...
Re: Lidé pochválí i zatuchlé kafe. Často nevědí, jak má vlastně chutnat, říká majitel Domu kávy na Letné (anonym)
Když to je právě to téma debaty :D caffé lungo je caffé lungo...
Lidé pochválí i zatuchlé kafe. Často nevědí, jak má vlastně chutnat, říká majitel Domu kávy na Letné (Terezka)
Ach bože, tady je tolik hloupých lidí! Pro vaši informaci, ano...
Tak Vám pěkně děkujeme, (ShortNap)
že jste nás tak pěkně poučila. Máme někam zaslat školné, nebo...
Re: Lidé pochválí i zatuchlé kafe. Často nevědí, jak má vlastně chutnat, říká majitel Domu kávy na Letné (Emil)
No, tak díky, že jste nám to sem napsala. Tady je tolik hloupých...
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama
reklama