Do večerky na rohu chodila často pro rohlíky, máslo a čerstvé mléko, jednoho dne si však s nákupem odnesla i několikatýdenní dvojčata. „Jejich matka v obchodě prodávala od rána do večera a neměla čas se holčičkám věnovat. Znali jsme se jen od vidění, ale nakonec mě přemluvila, abych jí děti pohlídala,“ vzpomíná sedmašedesátiletá Růžena Kopáčková z pražského Žižkova na moment, jak před šesti lety přišla ke svým prvním vietnamským vnoučatům.

I když se po třech letech rodina odstěhovala na Plzeňsko, dodnes dívky i jejich starší bratr babičce telefonují a hrdě vypráví, co se zase naučili nového. A ta, i když si už nepamatuje jejich vietnamská jména, pravidelně jezdí na oslavu jejich narozenin a mluví o nich jako o svých vlastních vnoučatech.