„...nabízíme mnohem více než jen vynikající pečivo. Naše ambice je prodávat umění žít po francouzsku.“ Písmo sloganu, který vítá návštěvníka webové stránky pekařského řetězce Paul má barvu bagetové střídy a vedle něj se střídají obrázky úhledně vyskládaných makronek, piknikových košíků a chlebů s popraskanou kůrkou.

Připisovat ke jménu firmy ještě podtitul „maison de qualité fondée en 1889“, už snad ani není potřeba. Proklamovaná tradice, kvalita a francouzskost dýchají z každé fotky, z použitého fontu, barev i obrysu obilného klasu zrcadlícího se na pozadí webové stránky. Podobně působí kamenné prodejny Paul. Kousek Francie v Praze, chtělo by se říct...

Šansony ovoněná idylka vás opustí až ve chvíli, kdy se rozhodnete prozkoumat složení výrobků, které Paul nabízí. Složení chlebů, koláčů a dalšího zboží nikde vyvěšené není, ptám se tedy na jedné z prodejen, zda mně nějaký seznam přísad k nahlédnutí zapůjčí. Prodavačka netuší, zda něco takového mají, moje prosba ji trochu vyvádí z míry.

Přichází tedy vedoucí pobočky, vyptává se, proč mě to zajímá a mumlá cosi o tajných recepturách. Teprve, když zadeklamuji že „prodejce má zákonnou povinnost u nebaleného zboží vyvěsit cedulku, na níž je složení výrobku uvedeno“, přináší několikastránkový spisek. A zůstává stát na druhé straně pultu, sledujíc každý můj pohyb.

Pouštím se do studia složení, občas si opíšu, které stabilizátory, emulgátory, regulátory kyselosti nebo protispékavé látky či barviva se do „tradičně“ upečených baget a rustikálně vyhlížejících chlebů, přidávají. Zatímco si zapisuji E472e, jímž se zpevňuje těsto, protispékavou látku E170i nebo L-Cystein, který kypří mouku a zvětšuje objem pečiva, vedoucí se rozšiřují zorničky.

„Vy si to opisujete?“, natahuje se po spisku. Ubezpečuji ji, že dokonce i opsat si tyhle věci můžu. V té chvíli ostříží dohled nad mým studiem „tajných receptur“ vzdává a mizí v zázemí, kde se zmražené polotovary dovezené z Francie nechávají dokynout a v pecích se mění v dozlatova vypečené bagety a chleby.

Nedávno uzákoněnou povinnost informovat zákazníky, že pečivo vzniklo ze zmraženého polotovaru, se týká velké části sortimentu Paula. Na rozdíl od konkurence však Paul tenhle fakt na cedulkách uvádí doslova bleším písmem. A k tomu ještě, zřejmě jakousi nešťastnou náhodou, informace o zmrazení (velmi často a na různých pobočkách) zajede do lišty, v níž je cedulka ukotvena a není vidět vůbec.

Spisek se složením už mám skoro prostudovaný, když se objevuje žoviálně vyhlížející čtyřicátník a natahuje ke mně ruku. „Dobrý den, jsem manažer značky Paul. Mohu vám nějak pomoci?“

Vysvětlím, že vedoucí už byla tak vlídná, že mně informace podala. Manažer se vyptává, zda jsem soukromá osoba a vůbec proč mě TO zajímá. Znovu recituji příslušné legislativní ustanovení, vracím spisek a loučím se. Mám trochu obavy, že za chvíli by se mně mohl přijít představit marketingový ředitel nebo někdo ještě výše postavený.

Víc o tom, proč je Paul v Česku jednookým králem mezi slepými, čtěte v dnešním IN Magazínu Hospodářských novin.