Když Pizzarovi dobrodruzi na počátku 16. století ovládli říši Inků, pěstovali místní zemědělci už celu řadu různých odrůd brambor, které si sami vyšlechtili. Vedle brambor na jejich polích samozřejmě rostly i jiné plodiny – hlavně kukuřice, batáty nebo fazole.

Z brambor vařili polévku, pekli chléb, sušili je a uchovávali tak potravu na horší časy. Pokrm zvaný chunyo zřejmě místní obyvatelé dodnes připravují jako jejich předkové – pomrzlé brambory namáčejí ve vodě, pak je šlapou podobně jako se šlape zelí, aby z nich vytlačili vodu a suší na slunci. Takto sušené brambory vydrží i několik let, před použitím je stačí jen znovu namočit.