Asi třicet lidí, kteří se většinou ani neznali, se onoho večera sešlo kolem dlouhého stolu, aby si pochutnali na delikátní vegetariánské večeři sestavené pouze ze zboží, které se zelinářům nepodařilo prodat. Přednost měly biopotraviny.

Každý z hostů, kteří se o akci dozvěděli buďto díky šeptandě, nebo na internetu, daruje deset až patnáct eur (250 až 375 Kč) a tato částka bude věnována na programy potravinové pomoci.

U sporáku se otáčejí dvě ženy, třicetiletá kurátorka galerie Sandra Teitgeová a devětadvacetiletá novinářka Sarah Mewesová. Inspirovaly se myšlenkou, která se zrodila v Londýně a jejímž cílem je upozornit veřejnost na tuny potravin, jež se každoročně v průmyslově vyspělých zemích vyhodí.

"Chceme vést lidi k větší tvořivosti při zacházení se zbytky, které mají v ledničce, a k úspornějšímu hospodaření s jídlem," vysvětluje Sarah Mewesová.

V malé kuchyňce a na pouhých dvou plotýnkách připravily obě ženy menu tvořené palačinkami po rybářsku a čtyřmi různými bohatými saláty. Večeře se konají v centru moderního umění situovaném v bývalé nemocnici berlínské kosmopolitní čtvrti Kreuzberg.

"Snažím se neplýtvat. Vařím ze zbytků a zamrazuji, abych jídlo nevyhazovala," říká jedna ze stolovnic Saskia Schaudrová, jež zaujímá místo u stolu, když zazní gong ohlašující večeři.

"Myslím, že to je dobrá myšlenka, jak probudit zájem lidí," podotýká Charlotte Michaelisová, jež pracuje v agentuře zabývající se nemovitostmi. Klidně prý jí potraviny s prošlou záruční lhůtou, pokud vypadají dobře a nesmrdí.

Teitgeová a Mewesová se seznámily na střední škole, ale dětství prožila každá jinde, na jedné a druhé straně železné opony.

Sandra Teitgeová, která byla vychována v bývalé NDR, kde některé potraviny byly vzácné, má silný odpor k plýtvání s jídlem.

"Bylo tam jídla dost, ale nebyl příliš velký výběr, jedli jsme to, co bylo. Moji rodiče se vždy snažili jíst všechno a nic nevyhazovat. Dbali vždy, abychom snědli všechno, co jsme dostali na talíř," vzpomíná.

"Dnes musíme lidi burcovat, aby si ozřejmili základní principy, které v minulosti fungovaly přirozeně," uvádí Sarah Mewesová.

Obě ženy, sdílející zálibu ve vaření, se do svého podniku pustily na podzim 2011, krátce poté, co se v Německu objevil dokument pod názvem Taste the waste (ochutnejte odpadky), který vyvolal diskusi o astronomickém množství vyhozených potravin.

Na své cestě z pole na talíř končí více než polovina potravin v popelnici, tvrdí ve svém dokumentu Valentin Thurn. Ten založil internetový server http://foodsharing.de/, na němž se seznamují lidé, kteří mají přebytek potravin, s těmi, kdo je mohou nějak využít.

Nedávná studie ukázala, že každý Němec ročně vyhodí potraviny za 235 eur (5800 Kč).

Po uspořádání první večeře na podzim 2011 uzavřely obě ženy dohody s několika berlínskými zelináři, kteří souhlasili, že jim budou dávat produkty, které neprodali.

Obě ženy získávají ovoce, zeleninu a další produkty vpředvečer těchto večeří, které se nyní organizují jednou za měsíc. Při přípravě jídel improvizují z toho, co jim zelináři dali. To je výzva, která jim vždy udělá radost. "To je nejlepší část naší práce, že nikdy nevíme, z čeho budeme vařit," směje se Sarah Mewesová.

Svůj projekt chtějí nyní rozšířit a koncem února hodlají uspořádat první takovou večeři v Tel Avivu, kde očekávají vnímavé publikum.