Tenisoví fanoušci poznávají z médií většinou jen velký svět tenisu - turnaje nejvyšší kategorie ženské tenisové organizace WTA či grandslamy. Dostat se na ně je ovšem pro hráčky velmi těžké. Dostatečný počet bodů, aby se prokousaly mezi "vyvolené", musejí totiž nasbírat na nižších turnajích. To je docela jiný svět.
Já si to teď zažívám na vlastní kůži, protože se snažím nahrát pár bodů přes menší turnaje mezinárodní tenisové federace ITF.
Největší rozdíl je v zázemí a službách. Areály velkých turnajů mají dostatečný počet dvorců, které umožnují trénovat podle libosti, jejich součástí jsou špičkově vybavená fitness centra a samozřejmostí jsou služby masérů, doktorů ći fyzioterapeutů. Stejně tak je během celého dne zdarma připraveno pití a jídlo ve velmi dobré kvalitě.
Na všech těcho turnajích mají navíc hráčky ubytovaní po celou dobu zdarma, přičem se bydlí minimálně ve čtyřhvězdičkových hotelích. Obrovský rozdíl je samozřejmě také v odměnách za jednotlivá kola a navíc.
Na chalengerech, tedy turnajích nižší katergorie, si platíte ubytování i jídlo samy. Areály jsou mnohem menší se skromnějším vybavením. Na trénink se dostanete jednou za den na hodinu, a to ještě ve čtyřech lidech na dvorci.
Sečteno podtrženo: na turnajích kategorie WTA se hráčce nestane, že by skončila celkově finančně v mínusu ani když prohraje v prvním kole dvouhry i čtyřhry.
O tom se vám na turnajích ITF může jen zdát, i když uhrajete třeba semifinále. Pro srovnání - ani vítězství na nejlépe dotovaném chalengeru ITF vám nepřinese tolik, kolik získáte při prohře na grandslamu v prvním kole.
Hráčky tedy mají silnou motivaci být co nejvýše na žebříčku a hrát velké turnaje. Týká se to ale jen zhruba 150 hráček na světě. A ostatní se neustále snaží mezi ně dostat a ve "VIP klubu" se usadit. Ekonomika je přitom i v tenise neúprosná. Pokud se sítem malých turnajů neprokouše sebetalentovanější hráčka rychle, tak ji to bez silných sponzorů či bohatých rodičů finančně "zabije".
