Dříve uctívaní, teď zapomenutí. V chrámech leží kostlivci zahalení do šperků

V tichém zapomnění, mezi barikádami zaprášeného harampádí, leží prosklená truhla. Skrz zamazané sklo je v ní vidět postava, na níž se blýská světlo vrhané smaragdy. Na sametovém polštáři tu ve věčném spánku dlí tělo, o němž si lidé kdysi mysleli, že patří světci. Oděný do skvostného roucha, neztratil kostlivec nic z nádhery, kterou měl v dobách, kdy před ním ve zbožné úctě klekali věřící.

Před čtyřmi staletími se jeho ostatky s velkou pompou nesly ulicemi na nosítkách přikrytých baldachýnem. Kostelní zvony, trumpety a kanony rámusily už od půl třetí ráno. V procesí kráčeli vojáci čestné gardy i panny ověnčené girlandami květin a za nimi se sunuly alegorické vozy, na nichž herci přehrávali skutky ze světcova života.

Pak mniši vložili světcovo tělo za vitrínu svatyně a věřící, ochotní přečkat kilometrové fronty, k němu zvedali užaslý zrak a v slzách náboženského vytržení se modlili za svou spásu.