Na přelomu tisíciletí tehdejší studentka pražské Akademie výtvarných umění Jana Laštovka zkoušela prodávat obrazy a grafiky svých spolužáků. Sesbírala tehdy jejich portfolia, připravila popisky a snažila se je dostat k zákazníkům. 

V době, kdy internet zdaleka nebyl tak masově rozšířen jako dnes, byla propagace v podstatě neznámých umělců velmi náročná. Jako prodejní kanál se Laštovka rozhodla využít své kamarády architekty. "Myslela jsem si, že když někomu postaví třeba novou vilu, tak by se do jejího interiéru hodilo i originální umění," vysvětluje s odstupem svou tehdejší ideu.

Start-up u tabule: Young Real Art

Ta se ale nakonec ukázala jako lichá. Architekti měli dost práce sami se sebou a nechtěli navíc ještě dělat dealery umění. "Navíc o to prý ani nebyl zájem ze strany jejich zákazníků," dodává dnes sedmatřicetiletá umělkyně.

Ani tak se ale nevzdala svého záměru nahradit na zdech českých obývacích pokojů velkosériové plakáty z nadnárodních nábytkářských řetězců původními českými originály.

Vrátila se k němu, už coby reklamní grafička, přibližně před dvěma roky. Architekty ale nahradila webovou stránkou a spolu s kamarádkou založila e-shop s názvem Young Real Art (YRA). Podle samotné Laštovky je něco takového v evropském kontextu jedinečné a od konkurence v širším slova smyslu se liší zejména ve dvou bodech: nabízí pouze díla studentů či relativně čerstvých absolventů českých uměleckých škol a není napojen na žádnou kamennou galerii.

Laštovka, která má na vizitce napsáno "Art Director", má v projektu na starosti mimo jiné i výběr umělců, sesbírání jejich díla a následné nacenění. Právě poslední činnost bývá u jejích novopečených obchodních partnerů často klíčovou záležitostí. Výslednou cenu, za kterou je dané plátno či jiné dílo na e-shopu k dispozici, totiž ve finále musí určit ona sama.

"U mladších autorů z nižších ročníků musím často cenu zvyšovat, protože jsou schopni jít i pod náklady na materiál. Starší absolventi ale zas mívají pocit i potřebu, že musejí prodávat dráž. A tam je zase nepříjemné, že je musím korigovat směrem dolů," popisuje proces nacenění.

Ten je důležitý i vzhledem k samotnému obchodnímu modelu celého e-shopu. Příjem totiž pramení výhradně z provizí za prodaná díla. "A provize je částka, která se strhává z ceny, která je vidět on-line. Nikoli nějaký bonus, který se k ní ještě přičítá, jak se to někde snaží prosadit," popisuje Laštovka s tím, že díky absenci kamenné galerie může nabízet provizi až o polovinu nižší než klasické prodejní výstavy.

V současnosti tak YRA nabízí na sedm stovek děl od přibližně sedmdesátky mladých autorů. Ti procházejí několikanásobným sítem. "Prvním filtrem je už přijetí na uměleckou školu, dále pak navštěvuji různé studentské výstavy nebo sleduji klauzurní práce," popisuje, jak nachází první kontakt s umělci.

Kromě nároku na profesionalitu a uměleckou kvalitu má Laštovka při výběru ještě jednu - osobněji laděnou - podmínku. Umělecká díla by totiž neměla být nihilistická, či zkrátka negativní. A to i přesto, že je to v současnosti trend a e-shop se tím vzdává určité části talentovaných lidí. "Já ale nechci lidem prodávat cizí deprese," vysvětluje.

Nejjednodušší grafiky a kresby jsou na YRA k mání už od tisícovky, náročnější malby nebo například plastiky stojí v průměru okolo patnácti tisíc korun. Rekord drží triptych Filipa Švehly prodaný za 75 tisíc. Za více než rok existence se přes YRA prodalo celkem přes sto sedmdesát děl dohromady přibližně za 1,7 milionu korun.

Tato částka už v posledních měsících umožnila Laštovce, které v její živnosti pomáhají čtyři další kolegyně a jeden správce webu, přehoupnout se do provozního zisku. Dvě procenta z tržeb navíc posílá nadaci, která pomáhá osamělým seniorům.

On-line galerie má za sebou i první expanzi. "Dvě slečny máme v Londýně, kde se snaží naše autory propagovat. Tamní trh je totiž jiný - je naprosto běžné, že si i mladé páry do bytu pořídí umělecké dílo od současného autora," srovnává Laštovka.

A ke komu tedy putují její díla v Česku? Protože se Laštovka snaží být v kontaktu nejen se svými umělci, ale i se zákazníky, má na tuto otázku odpověď. "Čekala jsem, že to budou hlavně lidé mezi třiceti a čtyřiceti, kteří mají blízko k designu nebo třeba filmu. Ale nejčastěji si u nás objednávají lidé okolo padesáti či šedesáti let s ekonomickým, právnickým nebo lékařským vzděláním," říká Laštovka. Často jsou navíc nákupy spojené se zařizováním nových interiérů, takže se ukazuje, že ani ona "předinternetová" sázka na architekty, coby apoštoly mladého umění, nebyla úplně mimo.

Minimálně polovina ze zákazníků prý také bere nákup i jako svého druhu investici. "To je takový bonus, který u mladých umělců určitě existuje. Jde ale v počáteční fázi jen velmi těžce odhadnout," říká Laštovka. Podle ní se větší slávy a tím pádem i výraznějšího ekonomického zhodnocení tvorby dostává jen mizivé části českých výtvarníků. "Povede se to tak jednomu za deset let," krotí Laštovka choutky potencionálních spekulantů.

Start-up u tabule: Young Real Art