V určitých okamžicích je nejlepším argumentem facka. Tuhle starou pravdu používali moji předkové jak v hospodských diskusích, tak při výchově svých potomků. Doba se změnila, v hospodách štamgasti sledují televizi a facka jako výchovný prostředek se stala noční můrou organizací pro ochranu dětských práv. Takže, jak můžeme občas vidět v televizi, tento historický přesvědčovací argument přežívá jen v parlamentech některých zemí a nám nevyvoleným nezbývá než podložit naše názory něčím jiným. Tím něčím jiným se velmi často stávají čísla. Musím ale říct, že někdy je i tento způsob argumentace fackou, tím myslím fackou obraznou, fackou zdravému selskému rozumu.

Před pár lety, takhle na jaře, chtěl redaktor prostě říci, že tou dobou hodně lidí trpí jarní únavou a že tento problém trápí především ženy. Taková věta však není dostatečně přesvědčivá, a proto ji redaktor potřeboval podepřít čísly. Tak se stalo, že řekl, že jarní únavou trpí asi 70 procent našeho obyvatelstva a ženy jsou jarní únavou postiženy čtyřikrát častěji než muži. Nevím, kde ta čísla vzal. Víme-li však, že v české populaci je 51 procent žen (viz oficiální statistické údaje) a dosadíme-li uvedená čísla do příslušné rovnice, vyjde nám, že ze sta žen jich jarní únavou trpí alespoň sto dvanáct. Že je to nesmysl? Že to není možné? Na tomto příkladu vidíme, že přestože obě věty nesou stejnou informaci, první větu ochotně vyslechneme, větu druhou by si nikdo vyslovit nedovolil. Z toho pak vyplývá, že při argumentaci můžeme říci libovolný nesmysl, musíme ho však šikovně formulovat.

Na tomto místě bych chtěl upozornit ještě na jeden způsob nesmyslné argumentace, jaký je nám často předkládán. Uveďme si jej opět na příkladu, se kterým jsem se před lety setkal (jen čísla si nepamatuji, tak si je vymýšlím). Statistiky uvádějí, že ze sta mladých delikventů odsouzených ve věku do 25 let jich 45 prošlo dětským domovem. Z toho autor odvodil nutnost řady jím navrhovaných opatření, neboť jinak i nadále bude skoro každé druhé dítě, které prošlo dětským domovem, odsouzeno pro trestný čin ještě před dosažením věku 25 let. Doufám, že si většina čtenářů uvědomuje nesmyslnost této úvahy. Tato úvaha je totiž stejně logická, jako kdybychom z faktu, že ze 100 obětí železničních nehod jich 98 jelo vlakem, usoudili, že 98 procent lidí cestujících vlakem zahyne při železničním neštěstí.

Problém je totiž v tom, že při argumentaci musíme správně rozpoznat, zda spolu uvažované skutečnosti opravdu souvisejí, anebo ne. V případě, že mezi nimi souvislost existuje, je třeba rozpoznat, zda je tato souvislost kauzální, či pouze stochastická. U souvislosti kauzální pak musíme správně určit, co je příčina a co následek. Každá z výše uvedených situací vyžaduje jiný způsob vyvozování závěrů.

A právě nesprávné zaměňování argumentačních postupů při vyvozování závěrů nám často umožňuje prosazovat naše názory. Toho býváme svědky v mnoha ekonomických diskusích, neboť ve složitých systémech, jakým hospodářství samozřejmě je, lze velice těžko rozpoznat, co je příčina a co je důsledek.

Takže já osobně bych občas při sledování takových diskusí přivítal návrat ke starým, po staletí osvědčeným argumentačním postupům.

Autor je děkanem fakulty managementu.