Největším světovým hitem léta 2007 se stala píseň Relax (Take It Easy). Za jejím úspěchem stál tehdy čtyřiadvacetiletý britský písničkář Mika.
Nebylo to žádné překvapení, časopis Melody Maker zpěváka už rok předtím zařadil na seznam nejnadějnějších muzikantů budoucnosti. Spíš překvapilo, že v celosvětovém kontextu Mika uspěl po roce tvrdé práce až pátým singlem ze svého debutu Life in Cartoon Motion. Jeho nejpopulárnější píseň bude nepochybně ozdobou Mikova prvního pražského koncertu, který se dnes uskuteční ve Foru Karlín.
V Mikovi bylo vždycky cosi kosmopolitního. Otec se narodil v Jeruzalémě, matka je napůl Libanonka. Rodina předpokládala, že z Miky bude operní zpěvák.
Jeho hudební život šel sice jiným směrem, ale v britském popu najdeme jen hrstku zpěváků, kteří zvládnou čtyřoktávovou pěveckou techniku tak jako on. Především jeho falzet nemá v populární hudbě konkurenci.
Už v době, kdy natáčel debut, měl Mika přebytek většinou eklektických písní, což kritiku vedlo k neskutečně odlišným přirovnáním: nejčastěji k Paulu McCartneymu. A jeden z novinářů napsal o Relaxu, že je to "nejlepší píseň Bee Gees, kterou Bee Gees nikdy nenapsali".
V Anglii uspěl Mika už s prvním singlem Grace Kelly. Zpěvák v té době sbíral jednu cenu za druhou, o to víc překvapilo, že jeho druhé album The Boy Who Knew Too Much přineslo pouze jediný velký hit, píseň We Are Golden s krásným gospelovým sborem.
Mika tvrdil, že písně této desky zachycují některé jeho pocity z teenagerských let, která pro mladého gaye nebyla vždy nejradostnější.
S přibývajícími roky v showbyznysu se Mika snaží být stále víc seriózní. Někdy se zdá, že jako bohatý mladý muž má jen malou ambici vnutit svůj velký talent veřejnosti. Na třetí desce The Origin of Love skoro zmizely bláznivé podtóny a v pozadí písní se objevil akcent na francouzskou kulturu.
Ale na pódiu je Mika stále bezprostřední bavič. Loni svým roztančeným, temperamentním vystoupením nadchl Colours of Ostrava a ukázal, že i jednoduchý, jakoby bezstarostný pop nemusí být žádná hanba.
