Syn autora hororů Stephena Kinga napsal komiks v dobře ušitém plášti, teď vyšel česky

Změnil si jméno, aby se vymanil z otcova stínu. Ale když vám milující rodič v dětství vypráví na dobrou noc pohádky, nepochybně to vaši budoucí kariéru poznamená. Zvláště když se ten rodič jmenuje Stephen King.

Spisovatel Joe Hill přiznává, že je velkým fanouškem svého otce, žijícího klasika hororového žánru. Právě proto se rozhodl psát pod pseudonymem, a navíc místo nadpřirozených děsů pojednávat o hrůze neutěšeného života v pochmurných kancelářských budovách.

Nikomu se to nelíbilo a žádný z těch příběhů nikdy nevyšel. A tak se dal přece jen ve stopách slavného otce, přinejmenším z hlediska žánru. A vyplatilo se to.

Tuzemští čtenáři znají Hillovy romány Rohy či Temná krabice nebo sbírku Bobby Conroy vstává z mrtvých. Na základě jedné její povídky o plášti, který umožní malému chlapci létat, vznikl komiks Plášť, který nedávno vyšel česky.

Hill je ostatně možná nejvíc známý jako autor komiksové série Zámek a klíč, temné hororové fantasy, v níž stopuje žánrovou tradici až k počátkům, k dílu H. P. Lovecrafta.

Povídka i komiks Plášť sice námětem připomíná superhrdinské komiksy, ale malý Erik, který se díky plášti může vznášet prostorem, rozhodně nevyroste v hrdinu. Hill se v povídce noří do neveselých zákoutí lidské mysli a nevidí žádný důvod, proč by nadpřirozené schopnosti měly lidi nutit konat dobro.

Komiks v dobře ušitém plášti

Scenárista Jason Ciaramella rozvedl motivy z původní Hillovy povídky do pětinásobné šíře a napsal též komiks, který ději povídky předchází o mnoho dekád. Vypráví o Erikově otci, který se ve Vietnamu potkal s čarodějem a získal od něj schopnost levitace.

Oba komiksy nyní vyšly pohromadě, doplněné o původní povídku. A všechna tři díla pojednávají příběhy děsivé pomsty, v nichž se zlo nerodí ve sféře nadpřirozena, ale uvnitř lidské mysli.

Vietnamskou válečnou apokalypsu plnou napalmu a zkázy i současný příběh ukřivděnosti a potlačovaných emocí, které se vyderou na povrch v podobě strašných aktů msty, nakonec co do působivosti předčí samotná Hillova povídka, spoléhající na náznak. Ale i tak jde o komplet hodný pozornosti a důkaz toho, že komiks umí být přesvědčivý v jakémkoli žánru.