Když se ještě před deseti lety mluvilo o stáří, zabezpečení a důchodech, politici i ekonomičtí analytici měli na mysli soukromé spoření v penzijních fondech, podpořené případně státní dotací. Dnes, osm let od začátku finanční krize, začíná být zřejmé, že jediným způsobem, jak finančně "přežít" stáří, je nestárnout. Respektive pracovat podstatně déle, než pracovaly předchozí generace.

Penzijní fondy mají vzhledem k nízkým úrokovým sazbám problémy se zhodnocením peněz. Ve státních systémech kvůli stárnutí populace neustále roste dluh. Platí to pro celý svět včetně České republiky bez ohledu na poslední rozhodnutí vlády Bohuslava Sobotky. Ta zastropovala věk odchodu do důchodu pětašedesáti lety počínaje rokem 2030. Strop má platit pouze pět let. Poté jej další vláda podle údajů demografických tabulek každých pět let opět přehodnotí a pravděpodobně zvýší tak, aby člověk strávil v důchodu nanejvýš čtvrtinu průměrné délky života. Reálný věk odchodu do důchodu se tak posouvá skoro do nekonečna.

O tom, zda je "ideální" pracovat do 65, 69 nebo třeba 73 let a jaká je ideální práce pro seniory, se debatuje po celém světě. Zřejmě nepřekvapí, že v Japonsku, kde se od roku 2013 prodá víc pomůcek na inkontinenci než dětských plen, pracuje 40 procent lidí ve věku 65 až 69 let. V České republice zatím pracuje z celkového počtu zhruba dvou milionů jen 108 tisíc lidí starších 65 let. Z toho vyplývá, že na práci ve stáří nejsou mentálně uzpůsobeni ani lidé, ani firmy.

Alespoň zatím. Protože práce ve stáří bude běžná. Otázkou proto je, co lidé 65 plus budou dělat a jak zareagují zaměstnavatelé.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se